„Námezdní otroctví je nepřítel hry, individuality a svobody. Sociální systémy vyžadují podrobení individuality buď homogenizovaným členstvím nebo pevnou skupinovou identitou, aby byla zachována jejich existence. U všech sociálních systémů je vzorec podobný: individualita se oddává skupině, aby jí byl umožněn přístup ke zdrojům. Za kapitalismu je námezdní otrok – nebo marxisticky „proletariát“ – identita přeskupená v úloze reprodukční kapitalistické společnosti. To zahrnuje, že jednotlivci odevzdají svou mysl a tělo pánovi výměnou za mzdu, která slouží jako povolení k přístupu ke zdrojům. Ale pro anarchistickou individualitu vyzbrojenou nezákonností, je vyvlastnění zdrojů anarchie přežití bez povolení.

Anarchii nelze prožít prostřednictvím historických knih, reforem pracovních míst ani hranic nového společenského systému. Anarchie dýchá rytmem divočiny v neustálém toku, neovládaném antropocentrickými zákony a řádem. Raduji se ze své anarchie, z transformativního opuštění role a identity „proletariátu“. Na obzoru není žádná velká revoluce, kterou by bylo možné zorganizovat nebo očekávat. Existuje pouze dnešek, bez zítřejší záruky. Neexistují žádní charismatičtí vůdci, kteří by otevřeli dveře ke svobodě. Existuje pouze síla anarchistické individuality definovaná osvobozující ozbrojenou touhou.“

• Celá publikace ke stažení v pdf
• Převzato: https://subverze.noblogs.org/post/2020/05/07/anarchie-zivot-a-radost-z-neposlusnosti/