Je nesporné, že populace Ukrajiny je pod palbou dobře vyzbrojené ruské armády. Znamená to ale, že se obrana této populace neobejde bez zbrojní podpory od NATO a vlád Evropské unie? Nesmysl. Proti vojenské invazi putinovského imperialismu lze a je nutné bojovat jinak než válečnými prostředky.
Problém proválečné argumentace je, že obranu před imperiální agresí redukuje jen na jedinou možnost a to tu nejvíce rizikovou: čelní vojenský střet. Vůbec se nebere v úvahu možnost rozkládání vojenských sil zevnitř přímo těmi, kteří jsou pro válečné účely verbováni. Ve všech válkách se dříve či později oběvují nejen dezertérské tendence, ale také různé druhy sabotáží ze strany řadových vojáků, kteří prostě přestali věřit, že jejich válečné nasazení má nějaký legitimní důvod. Sabotáže ke kterým dochází nevyžadují nákladné prostředky ani těžkotonážní zbraně. Jejich destruktivní účinky přesto dokáží vyřadit z provozu monstrózní vojenské stroje nebo výrazně pozdržet postup armádních jednotek. Tyto sabotáže jsou tak snadno uskutečnitelné právě zdůvodu, že je provádějí přímo členové vojenských jednotek, kteří zpravidla mají poměrně snadný přístup ke zranitelným bodům válečné techniky a infrastruktury. Někdy stačí i jediná matice hozená do pohonného soukolí.
Problémem zůstává, že se příliš úsilí vkládá do válečné propagandy, která všechny ruské vojáky vykresluje jako zfanatizované stoupence putinova režimu. Přestože ven prosakují informace o ruských vojácích, kteří již nechtějí válčit, velice málo prostředků jde na agitaci a síťování, jež by je podporovalo v dezerci a sabotáži válečného úsilí. Jestliže existuje nespočet iniciativ, které podporují civilní uprchlíky, mělo by být dost i těch, které zajistí bezpečí pro dezertéry a sabotéry. Dokud se v duchu válečné propagandy bude na všechny vojáky nahlížet jako na loajální pěšáky státu, nebudou mít řadoví vojáci mnoho motivace k sabotérství.
Můžeme se podívat na příklad machnovců, kteří vedli agitaci v řadách znepřátelených armád (bílých i rudých), címž zvýšili četnost dezertérství, přeběhnutí, sbratřování, sabotérství a nebo obracení zbraní řadových vojáků proti důstojníkům. Jak snadné a zároveň účinné mohou být vnitřní sabotérské taktiky ukazuje i příklad sabotérství v americkém vojsku během války ve Vietnamu.
Citujme z textu Khaki rebelové: Podvracení amerických ozbrojených sil za vietnamské války:
,,Extrémně užitečnou taktikou byla sabotáž. 26. května 1970 se USS Anderson připravovala k odplutí ze San Diega do Vietnamu. Jenže někomu se do hlavního ozubeného převodu vysypaly matice, šrouby a úponové držáky. Došlo tedy k velké poruše, kdy vznikla škoda ve výši tisíců dolarů a odplutí bylo o několik týdnů odloženo. Několik námořníků bylo sice obviněno, ale pro nedostatek důkazů byl celý případ smeten se stolu. Jak angažovanost námořnictva ve válce eskalovala, rostla i míra sabotérství. V červenci 1972 byly díky sabotáži během tří týdnů zneprovozuschopněny dvě letadlové lodě námořnictva. 10. července zachvátil silný požár admirálovy kajuty a radarovou stanici USS Forestall, čímž vznikla škoda za více než 7 milionů dolarů. Nasazení lodi se tak opozdilo o dva měsíce a něco. Koncem července kotvila USS Ranger v kalifornské Alamedě. Jen pár dní před plánovaným odjezdem lodi do Vietnamu se v redukčních převodech motoru číslo čtyři ocitla škrabka na barvu a dva dvanáctipalcové šrouby, které způsobily škodu skoro 1 milion dolarů a kvůli rozsáhlým opravám si vynutily tři a půlměsíční zpoždění operací. Obviněný námořník byl zproštěn viny. V jiných případech námořníci zase na moři házeli přes palubu lodi všemožné vybavení.”
zdroj citace:
https://kknihovna.wordpress.com/2011/02/23/khaki-rebelove-podvraceni-americkych-ozbrojenych-sil-za-vietnamske-valky/
- Článek byl anonymně doručen do e-mailu.
