Přinášíme text letáku, před nějakou dobou distribuovaného na odborářských demonstracích v Paříži.
///
Co je tohle za život? Když tě z postele násilím vytahuje budík. Když trávíš hodiny a hodiny v práci a další hodiny a hodiny dojížděním do práce. Když musíš snášet šéfy, rachot strojů, jas obrazovky, když musíš být poddajný a výdělečný. Když se tvé tělo začne rozpadat, když ti bolesti zad, žaludku, kloubů, uší… připomínají, že tvoje tělo není stroj, jehož defektní součástku by bylo možné nahradit novou. Naše orgány budou vadné už napořád a pak budeme muset užívat léky a další nesmysly, které nás zničí ještě trochu víc, a to zpustoší zbytek naší existence… existence námezdního otroka.
„Cizí povaha práce se jasně vyjevuje ve faktu, že jakmile neexistuje žádné fyzické nebo jiné přinucení, KAŽDÝ SE PRÁCE STRANÍ JAKO MORU.”
Toto je skutečnost, kterou někdy skrýváš sám sobě: veřejně velebíš ctnosti práce, těšíš se z toho, co děláš, zatímco hluboko v nitru víš, že tě práce ničí a že bys rád žil bez jejího břemene.
Je to vážně divné! Diktatura ekonomiky, která tě nutí prodávat sám sebe, abys přežil, se mění v dobrovolné otroctví: prohlašuješ, že práce je nezbytná! Ale poslouchej přece svoje tělo a pochop, že kapitál tě nutí hrát nějakou roli až do doby, než pocítíš, že se tvoje tělo rozkládá a že si nikdy pořádně svůj život neužiješ, než umřeš jako tvoji kolegové, které si tak dobře znal a kteří umřeli „po dlouhé nemoci“.
Ať budeme pracovat do šedesáti, do šedesáti dvou či ještě déle, je to samotná práce, která je zpochybněna!
Dnes, na této demonstraci věříš, že se věci mohou změnit, že velké množství demonstrantů, hluk, barvy a bambule budou stačit na to, aby stáhli tenhle zákon, který zhoršuje naše životní podmínky. Ale tahle síla množství není opravdová síla, je to jen pára nad hrncem. „Naši“ odboroví předáci a levicoví politici nás počítají a spoléhají na nás, protože pro ně jsme jen dav, se kterým mohou manipulovat, aby si usnadnili svůj návrat do vládních křesel. Jsme pro ně jen obyčejný odrazový můstek. Kdyby byli zpátky u moci, co by na tomhle zákonu změnili? Nic! Protože je to tato společnost řízená ziskem, která si diktátorsky vynucuje prodloužení pracovní doby, která si vynucuje stále vyšší míru vykořisťování pracovní síly. A protože naše odveta se nerovná útokům, které musíme snášet, buržoazie nemá žádný důvod nepokračovat v prosazování úsporných opatření!
Program buržoazie na celém světě je jasný:
Musíš být otrokem stále víc, stále déle a držet přitom hubu!
Kamaráde, příteli, soudruhu, kolego z práce, nalili ti do halvy fatalismus. Také proto, abys věřil, že nemůžeš dělat nic jiného, než jít k volbám. Že nemůžeš dělat nic, aby se život radikálně změnil. Vůbec nevěřme těm, kteří mluví našim jménem tak, že naše vykořisťování trvá dál. Nesvěřujme jim naši sílu, protože ze zkušenosti víme, že jsou připraveni nás prodat zájemci s nejvyšší nabídkou; oni jsou s vládci ti nejlepší kamarádi.
Ty bys mohl být ta aktivní síla, která změní svět. Když dnes přistupuješ na pravidla této demonstrace, zůstáváš v roli toho, kdo nikdy nepřestane naříkat a kým vždycky manipulují. Křič jak moc jen chceš! Delegoval jsi svoji sílu na druhé, ale skutečná moc je v tobě samém.Tvá síla spí a pohltila ji rutina – metro, práce, televize spánek, izolace a stáhnutí se do sebe, víra, že tě mohou zachránit jedině nějací nejvyšší spasitelé, a ty zatím se zatím dřeš k smrti za posranou mzdu. Strach, rutina a pasivita vládnou našemu zdánlivému životu.
Prolom svoji izolaci! Potkejme se! Vládci, včetně odborů, se hrozně bojí toho, že na sebe vezmeš odpovědnost sám za sebe místo toho, aby ses sám sobě obdivoval v televizi, což je vrchol nemohoucnosti. Vyvádí je z míry, že se organizuješ společně se svými kamarády, abyste dodali sílu tomu, co už děláte: počínaje každodenním odporem (sabotáže, drobné krádeže, absentérství a přerušování práce) až po organizaci divokých stávek a podporování ostatních bojů. Všichni žijeme v tomto světě, ale hořkým paradoxem je, že dnes nejsme nic. Jen ovce, které pochodují za stranickými a odborovými předáky.
Triumf našich požadavků může zaručit organizace naší autonomní síly mimo a proti strukturám státu! Mimo a proti jakýmkoli odborům a politickým stranám!
Proletáři
