Mám teorii. Moje teorie spočívá z toho, že pokaždé, když vláda nebo nějaká korporace spáchá destruktivní akt proti přírodě nebo lidstvu, pokaždé, když korporační tanker znečistí pobřeží nebo poničí, zplundrují nebo zničí panenskou přírodu, pokaždé když udělají něco takového, vezmu svůj hněv a umístím ho do určitého prostoru ve svém mozku a když přijde čas povstání, uchopím všechny ty ukládané kousky hněvu.
Trávím tak trpělivě své dny a neustále se pokouším zastavit šílenství, pohánějící vlády a korporace a každý den se doslýchám o nových zvěrstvech. Jdu z jedné demonstrace na druhou, křičím nějaká hesla a na konci dne odemykám onen zvláštní prostor a umisťuji do něj svůj hněv z dalšího zvěrstva, to vše v očekávání dne, kdy budu tento hněv potřebovat proto, abych zničil toto impérium. Padl ale na mě nový strach. Cítím jak na mě můj hněv volá z onoho prostoru, slyším jak se dveře otevírají zevnitř a objevuje se přede mnou nová strašlivá otázka:
Jak poznám, že je čas na povstání? Bude to když zničí další řeku nebo jezero poté, co ho zbytečně znečistí? Když dřevařské společnosti zničí další ekosystém a vyženou původní obyvatele z půdy?
Bude pak čas na povstání? Nebo to bude poté, co vláda nebo NATO nebo OSN vybombardují nějakou zemi a zavraždí tisíce lidí? Když se další nadnárodní korporace bude znovu podílet na vyvražďování původních obyvatel, aby mohly být vyplundrovány další přírodní oblasti?
Bude pak čas na povstání? Nebo poté, co továrna z vašeho sousedství vyexportuje další zásilku zbraní, vyrobených a určených pro zabíjení lidí, jako jsem já a vy? Když korporace budou i nadále devastovat ozonovou vrstvu, když je ekologie slepě odsouvána stranou kvůli zisku? Když jisté skupiny lidí pokračují v jednání, které zřetelně ohrožuje život mnoha slavných a krásných zvířat a rostlin na naší planetě?
Bude pak čas na povstání? Nebo budeme prostě demonstrovat, odevzdávat petice, doufat že systém si uvědomí své chyby a změní se, nebo doufat v budoucí revoluci, když budou masy na naší straně a budeme tedy schopni vše napravit? Doufáme právě v toto, když mezitím systém ničí nás a planetu takovým způsobem, že když se konečně rozhoupeme, že s tím něco uděláme, tak ve světě nebude mít smysl žít?
Budeme dále čekat a čekat, dokud situace nezačne být kritická? Je pak čas na povstání? Nebo už bude příliš pozdě?
– Creeper –
