Přinášíme překlad antimilitaristického prohlášení, které podepsalo 35 anarchistů v době první světové války. Doba se změnila a podoba války do určité míry také. Přesto v tomto prohlášení nalézáme vyjádření stanovisek, které dnes zastáváme, když se vyrovnáváme s válkou v regionu Ukrajiny.

Nejde nám o mechanické přenášení z jedné situace na druhou. Jen o zdůraznění, že jádro válek se nezměnilo ani po sto letech a antimilitaristický postoj tedy má stále své opodstatnění. Ikdyž vidíme jisté odlišnosti obou válek, nepřehlížíme, že jejich podstata je totožná: různé státy bojují o území, moc a zdroje, přičemž se do války snaží vtáhnout pracující třídu, aby se postavila za ten či onen stát v duchu ideologie obranné války. Nepodleháme tomuto ideologickému balamucení. Víme, že jsou zde jen války buržoazní za kapitalistické zájmy a v opozici k nim válka třídní, za světové beztřídní společenství. Máme jasno v tom, kterou sabotovat a kterou podpořit.

• Mezinárodní anarchistický manifest proti válce

Evropa v plamenech, dvanáct milionů mužů zapojených do nejstrašlivějšího masakru, jaký kdy dějiny zaznamenaly, miliony žen a dětí v slzách, hospodářský, intelektuální a morální život sedmi velkých národů brutálně zastavený a k tomu každodenní hrozba nových vojenských komplikací – taková je po sedm měsíců bolestná, trýznivá a nenávistná podívaná, kterou předvádí civilizovaný svět.

Ale podívaná, která není neočekávaná – alespoň pro anarchisty, protože pro ně nikdy neexistovaly a neexistují žádné pochybnosti. Strašlivé události dneška posilují přesvědčení, že válka je trvale podporována současným společenským systémem. Ozbrojený konflikt, omezený nebo rozsáhlý, koloniální nebo evropský, je přirozeným důsledkem a nevyhnutelným fatálním vyústěním společnosti, která je založena na vykořisťování pracujících. Spočívá na divokém třídním boji a nutí dělníky podřídit se nadvládě menšiny parazitů, kteří mají v rukou politickou i ekonomickou moc.

Válka byla nevyhnutelná. Ať už vznikla kdekoli, musela přijít. Ne nadarmo se již půl století horečně připravuje nejmohutnější výzbroj a neustále se zvyšují rozpočty na smrt. Lidé nepracují pro mír tím, že neustále zdokonalují válečné zbraně a soustřeďují mysl i vůli všech na lepší organizaci vojenské mašinérie.

Proto je pošetilé a dětinské, když se po zmnožení příčin a příležitostí ke konfliktům snažíme svalit odpovědnost na tu či onu vládu. Nelze rozlišovat mezi útočnými a obrannými válkami. V současném konfliktu se vlády Berlína a Vídně snažily ospravedlnit dokumenty, které nejsou o nic méně autentické než dokumenty vlád Paříže a Petrohradu. Každá z nich dělá vše pro to, aby předložila co nejnespornější a nejrozhodnější dokumenty, aby prokázala svou dobrou víru a představila se jako neposkvrněný obránce práva, svobody a zastánce civilizace.

Civilizace? Kdo ji tedy právě teď představuje? Je to snad německý stát se svým hrozivým militarismem, který je tak mocný, že potlačuje všechny sklony k revoltě? Je to ruský stát, pro nějž jsou šibenice a Sibiř jedinými přesvědčovacími prostředky? Je to francouzský stát se svou Biribií, krvavými výboji v Tonkinu, na Madagaskaru i v Maroku a povinným odvodem černošských vojáků? Francie, která ve svých věznicích léta zadržuje soudruhy, kteří se provinili jen tím, že psali a mluvili proti válce? Je to anglický stát, který vykořisťuje, rozděluje a utlačuje obyvatelstvo své obrovské koloniální říše?

Ne; žádná z válčících stran není oprávněna dovolávat se jména civilizace nebo se prohlašovat za legitimně bránící se.

Pravdou je, že příčina válek, těch, které v současnosti potřísňují krví pláně Evropy, stejně jako všech válek, které jim předcházely, spočívá výhradně v existenci státu, který je politickou formou privilegia.

Stát vznikl z vojenské síly, vyvinul se díky použití vojenské síly a stále se logicky musí opírat o vojenskou sílu, aby si udržel svou všemocnost. Ať už má stát jakoukoli podobu, není ničím jiným než organizovaným útlakem ve prospěch privilegované menšiny. Současný konflikt to ilustruje tím nejnázornějším způsobem. V současné válce jsou zapojeny všechny formy státu; absolutismus Ruska, absolutismus zmírněný parlamentními institucemi Německa, rakouský stát vládnoucí národům zcela odlišných ras, demokratický konstituční režim Anglie a demokratický republikánský režim Francie.

Neštěstím národů, které hluboce lpěly na míru, je, že aby se vyhnuly válce, vložily svou důvěru ve stát s jeho intrikánskými diplomaty, v demokracii a v politické strany (nevyjímaje ty opoziční, jako je parlamentní socialismus). Tato důvěra byla záměrně zrazena a nadále se tak děje, když vlády s pomocí celého svého tisku přesvědčují své národy, že tato válka je válkou osvobozeneckou.

Jsme rozhodně proti všem válkám mezi národy a v neutrálních zemích, jako je Itálie, kde se vlády snaží uvrhnout čerstvé národy do ohnivé výhně války, naši soudruzi byli, jsou a vždy budou co nejenergičtěji proti válce.

Úkolem anarchistů v současné tragédii, ať už se nacházejí v jakémkoli místě nebo situaci, je pokračovat v hlásání, že existuje jen jedna osvobozovací válka: ta, kterou ve všech zemích vedou utlačovaní proti utlačovatelům, vykořisťovaní proti vykořisťovatelům. Naší úlohou je vyzvat otroky ke vzpouře proti jejich pánům.

Anarchistická akce a agitace by měla vytrvale usilovat o oslabení a rozpad různých států, o pěstování ducha vzpoury a o vyvolání nespokojenosti v národech a armádách.

Všem vojákům všech zemí, kteří věří, že bojují za spravedlnost a svobodu, musíme prohlásit, že jejich hrdinství a statečnost poslouží jen k upevnění nenávisti, tyranie a bídy.

Dělníkům v továrnách a dolech je třeba připomenout, že pušky, které nyní drží v rukou, byly proti nim použity ve dnech stávky a vzpoury a že později budou proti nim znovu použity, aby je donutily podstupovat a snášet kapitalistické vykořisťování.

Dělníkům na polích a farmách je třeba ukázat, že po válce budou nuceni znovu se sklonit pod jhem a dál obdělávat půdu svých pánů a živit bohaté.

Všem vyděděncům, aby se nerozloučili se zbraní, dokud si nevyřídí účty se svými utlačovateli, dokud nezískají půdu, továrnu a dílnu pro sebe.

Matkám, manželkám a dcerám, obětem rostoucí bídy a nedostatku, ukažme, kdo je skutečně zodpovědný za jejich trápení a za masakr jejich otců, synů a manželů.

Musíme využít všech revoltujících hnutí, veškeré nespokojenosti, abychom podnítili povstání a zorganizovali revoluci, k níž vzhlížíme, aby skoncovala se všemi sociálními křivdami.

Žádná sklíčenost, a to ani před takovou pohromou, jako je současná válka. Právě v takto neklidných obdobích, v nichž mnoho tisíc lidí hrdinně položí život za ideu, musíme těmto lidem ukázat velkorysost, velikost a krásu anarchistického ideálu: sociální spravedlnost uskutečněná prostřednictvím svobodné organizace výrobců; válka a militarismus navždy odstraněny; a úplná svoboda vybojována zrušením státu a jeho ničivých orgánů.

• Leonard D. Abbott — Alexander Berkman — L. Bertoni — L. Bersani — G. Bernard — G. Barrett — A. Bernardo — E. Boudot — A. Calzitta — Joseph J. Cohen — Henry Combes — Nestor Ciele van Diepen — F.W. Dunn — Ch. Frigerio — Emma Goldman — V. Garcia —Hippolyte Havel —T.H. Keell — Harry Kelly — J. Lemaire — E. Malatesta — H. Marques — F. Domela Nieuwenhuis — Noel Paravich — E. Recchioni — G. Rijnders — I. Rochtchine — A. Savioli — A. Schapiro — William Shatoff — V.J.C. Schermerhorn — C. Trombetti — P. Vallina — G. Vignati — Lillian G. Woolf — S. Yanovsky.

Londýn, 1915

• Zpracováno podle článku International Anarchist Manifesto against the War
  https://www.panarchy.org/variousauthors/againstwar.html