„Tříštivé incidenty“ v armádě

27thAug. × ’22

https://external-content.duckduckgo.com/iu/?u=https%3A%2F%2Fwww.thevintagenews.com%2Fwp-content%2Fuploads%2F2016%2F02%2FTtgUkl4qpzwhNGreu1iv2HdJWROAQbP6.jpg&f=1&nofb=1Tento článek ukazuje inspirativní příklady vojáků, kteří svou aktivitou podrývali válečné ozbrojené síly. Přestože se sociální a politický terén změnil, dopady vietnamské zkušenosti na fungování americké armády stále trvají a hnutí proti ní – jak uvnitř tak vně ozbrojených sil – pořád může ukázat cesty, kterými lze vzdorovat kapitalistické válce a podrýt ji.

  • Příklady z války ve Vietnamu

Pro vojáky v bojové zóně se nekázeň stala důležitým způsobem, jak se vyhnout strašlivému zranění nebo smrti. Jak poukazuje Rinaldi: „Obecně panuje mylná představa, že nejrebelantštějšími živly v armádě byli branci. Fakticky však největší pravděpodobnost vstupu do otevřené rebelie často existovala u naverbovaných vojáků.“

V článku uveřejněném v Armed Forces Journal (7. června 1971) plukovník námořní pěchoty Robert D. Heinl junior psal: „Podle všech představitelných indikátorů je naše armáda, která zůstává ve Vietnamu ve stavu blížícím se kolapsu, kdy se jednotlivé jednotky vyhýbají boji či odmítají bojovat, vraždí své důstojníky a vojáky povýšené na důstojníky… Pobuřování doprovázené nespokojeností řadových vojáků a z vnějšku rozdmýchávané s dříve nepředstavitelnou smělostí a intenzitou zamořuje ozbrojené síly…“

  • „Tříštivé incidenty“

„Tříštivé incidenty“ nebo-li „fragging“ znamenaly ve vojenském slangu ve Vietnamu zabíjení přísných, neoblíbených a agresivních důstojníků a vojáků povýšených na důstojníky. Toto slovo zjevně pochází od rekrutů, kteří k likvidaci velitelů používali tříštivé granáty.

„Pentagon odhalil, že v roce 1970 (209 zabitých) se fragging oproti předchozímu roku (96 zabitých) více než zdvojnásobil. Zpráva o úmrtích důstojníků vyvolá jásot při promítání filmových zpráv vojákům nebo v polních táborech určitých jednotek.“ Podle odhadu slyšení Kongresu ohledně fraggingu, které se konalo roku 1973, byly ve Vietnamu v letech 1961-1972 zhruba 3% úmrtí důstojníků a povýšených vojáků důsledkem fraggingu. Jednalo se však jen o počet zabitých granátem, který tedy nezahrnoval důstojníky usmrcené střelbou z automatických zbraní, pistolí a bodnutím nožem. Armádní právní poradce generálního štábu odhadoval, že jen 10% fraggingových útoků dovedlo někoho před soud. V 1. Americké divizi, zamořené špatnou morálkou, se během roku 1971 odhadovalo, že tam týdně dochází zhruba k jednomu případu fraggingu. Často se oběvovaly i sabotáže a ničení válečného vybavení. V roce 1972 již rekruti vydávali asi 300 protiválečných a protivojenských listů.

  • Historická zkušenost

Nejefektivnější „protiválečné“ hnutí v dějinách se odehrálo ke konci první světové války, kdy v letech 1917 a 1918 vypukly proletářské revoluce v Rusku, Německu a po celé střední Evropě. Zásadním faktorem v tehdejších revolučních hnutích byl rozpad ruské a německé armády i námořnictva, které zachvátila totální ozbrojená vzpoura. Po několika letech války a milionech obětí se vojáci a námořníci z proti sobě stojících národů začali sbratřovat, obrátili své zbraně proti vlastním velícím důstojníkům a vrátili se domů bojovat proti vládnoucím třídám, které je do války poslaly. Válku ukončil globální cyklus vzpour odrážejících sociální neklid šířící se kapitalistickým světem. Některé z nejmocnějších režimů na Zemi byly rychle svrženy a zničeny.

K revolučnímu vření sice nedochází každý den, ale když už vypukne, může s překvapivou a nečekanou rychlostí svrhnout i ty nejmocnější státy a kolaps represivních sil státu je klíčovým momentem pro začátek nového způsobu života.

Je nehezkou skutečností, že válka a revoluce byly v těch nejdalekosáhlejších sociálních hnutích 20. století úzce propojené.

  • Organizace odporu

Nejde o to, jak by chaotické a bouřící se civilní obyvatelstvo mohlo v zuřivé bitvě silou zbraní porazit dobře organizované, disciplinované armády kapitalistických států, nýbrž o to, jak by masové hnutí mohlo zevnitř ochromit schopnost vojska efektivně bojovat a způsobit tak kolaps a rozpad ozbrojených sil státu. Jaké okolnosti mohou pohnout zárodečnou nespokojenost, která je za války v každé armádě nebo námořnictvu endemická, k posunu na úroveň vědomého, organizovaného odporu? Jak rychle a jak hluboko se může mezi rekruty šířit podvratné uvědomění? Jak mohou rebelové v uniformě provést účinnou akci ve velkém proti vojenské mašinérii? Toto úsilí bude zahrnovat sabotování a ničení sofistikovaných vojenských technologií, nezvratné zhroucení řetězce velení a smrtelnou demoralizaci důstojnického sboru.

(…)

Abychom pochopili vývoj odporu uvnitř armády, musíme se zaměřit na organickou souvislost mezi civilní politickou situací a mírou boje v armádě. Skutečnost, že lidé procházejí armádou, která se jasně definuje jako přechodná situace, a že chtějí-li v ní vzdorovat, znamená to pro ně nesmírná nebezpečí, vede ke skutečnosti, že k vyvolání vření mezi vojáky je třeba většího tlaku než k vyvolání vření mezi civilisty. Proto, jestliže sílí tlaky v celé společnosti, prvně naleznou svůj výraz v civilním světě. Nově naverbovaní pak s sebou do armády přinesou tuto vyhlídku sílícího vření.

(…)

Jak ale ukazují předešlé vlny globálního neklidu, síly, které vyvolají masovou rebelii v jedné části zeměkoule, vyvolají zároveň rebelii i v dalších koutech světa. Ozbrojené síly jsou bezbranné vůči sociálním silám fungujícím v širší společnosti, která je plodí. Revolta v civilní společností prosakuje předivem armády až do řad rekrutů. Vztah mezi důstojníky a naverbovanými lidmi je zrcadlovým obrazem vztahu mezi šéfy a zaměstnanci a na vojenské i civilní verzi pracoviště vzniká podobná dynamika třídního konfliktu. Vojsko nikdy není hermeticky uzavřenou organizací. A naši vládcové to všechno vědí. Naši vládcové vědí, že jsou zranitelní masovým odporem a vědí, že jejich bohatství a moc mohou zevnitř zničit ženy a muži z dělnické třídy, na nichž jsou závislí. A my bychom to měli vědět také.

Prosíme čtenáře a čtenářky, aby kopie a překlady tohoto článku posílali všem naverbovaným lidem, které znají.

 

This entry was posted in Analýza, General, Historie, Sabotáž and tagged , . Bookmark the permalink. Both comments and trackbacks are currently closed.