• 29. června 2023

Předevčírem, 27. června, zastřelil policista v Nanterre sedmnáctiletého Nahela. Byla to poprava za něco, čemu se začalo říkat “útěk” nebo “odmítnutí uposlechnout”, za něco, co vypadá jako snaha utéct, aby nezůstal napospas dvěma policistům připraveným zabíjet. Nemáme slova – stále je hledáme -, abychom vyjádřili svůj hněv a naprostou solidaritu, a to bezpodmínečně. A ještě předtím, než se dozvíme další podrobnosti o tom, co se stalo, tisk chrlí zvěsti přímo z policejního okrsku. Zde je jen několik myšlenek, protože cítíme, že je nutné se vyjádřit.

• Sedmnáct let, sakra.

Vláda se snažila drama zlehčit, aby se vyhnula přímé konfrontaci, aby ochránila své policisty, sebe i svět sraček a bídy, který udržuje. Ve snaze ochránit se před hněvem všech použili nechutnou techniku: techniku zmírňování a pacifikace, přičemž nešetřili lží. S využitím médií a tiskových prohlášení různých stran zleva i zprava tvrdili, že teenager má záznam v trestním rejstříku (což se ukázalo jako nepravda), že policistovi hrozí nebezpečí (což se ukázalo také jako nepravda), a dovolávali se role zprostředkování ze strany justice a národního smutku, aby se problém vyřešil. Všechny tyto techniky jsou dobře vyzkoušené, ale včera a dnes byly neúčinné: každý ví, že tato poprava není soukromým sporem mezi policistou a rodinou, ani mimořádným pochybením. To, co tisk a stát rozmazáváním popravených hájí, je schopnost udržovat pořádek za každou cenu, schopnost držet nás na mušce a střílet, právo na “sebeobranu” vlastní existence za cenu našich životů. Jsme to my proti nim. A nikoho nezajímá, zda mají záznam v trestním rejstříku, stejně jako nikoho nezajímá, zda jsou lidé, na které se policisté zaměřují, na seznamu S (1) nebo zda jsou nepříznivě známí CAF (2), Pôle Emploi (3) nebo policii. Všichni vědí, že musí bojovat, a zdá se, že nikdo nechce mlčky truchlit. Zatímco hasiči, vláda, levice a všichni mírotvorci vyzývají ke klidu, Nahelova matka odvážně volá po “vzpouře za svého syna”.

Pokusy o potlačení hněvu zatím selhaly: ještě téhož dne vypukly nepokoje v Nanterre a vzpoura se rozšířila do celého kraje 92, části kraje 93 (4) a do dalších měst včetně Bordeaux, Lille, Nantes a Roubaix. Na některých místech byla policie přemožena a zraněna, jinde utekla nebo se vzdala. Druhá noc nepokojů byla ještě divočejší a rozšířila se do dalších měst: Toulouse, Lyon, Štrasburk, Clermont-Ferrand, některé části Paříže v Xxème, Belleville, La Chapelle, jižní část XIIIème…, a především do mnoha měst v regionu Île-de-France. Dnes ráno se úklidové služby snaží zakrýt stopy po vzpouře. Auta, autobusy, tramvajové linky, radnice, barikády, školy a policejní stanice jsou v plamenech. Obchody, nákladní auta a supermarkety byly vypleněny. Zdá se, že s takovou šíří záběru, která účinně zasahuje to, co udržuje pořádek, a relevancí útoků, s níž se hnutí proti důchodové reformě navzdory svému rozsahu potýká, se počítalo již po dvou nocích nepokojů. Věznice Fresnes byla statečně napadena během druhé noci nepokojů, aby osvobodila vězně, aby osvobodila nás všechny. Otevírá se průlom, který otřese tím, co se ještě včera zdálo nepřemožitelné. Ale včera byl listopad 2005. Včera to byly žluté vesty. Včera to byl květen 68. I včera jsme otřásli státem, jeho udržováním pořádku, a tak chápeme, že tento pořádek zdaleka není neporazitelný, protože se otřásá.

Musíme do této trhliny vstoupit a některé prostředky, které máme všichni k dispozici, vidíme tady a teď. V ideálním případě bychom chtěli být schopni jít nad rámec těchto “několika málo prostředků, které jsou v dosahu každého”, a k tomu potřebujeme, stejně jako vzbouřenci z Nanterre, najít nové způsoby, jak být účinní proti našim nepřátelům, policii státu, kapitalismu, demokracie, a ještě více proti apatii, rezignaci, každodenní sebevraždě a kolektivnímu nezájmu. To vše není normální a je třeba proti tomu bojovat, za Nahela, za M. zabitého v CRA (5) ve Vincennes, za tisíce lidí, kteří umírají na hranicích Evropy, za Serge a zraněné od policie v Sainte-Soline a všude jinde, a za všechny ostatní včerejší i zítřejší, za nás všechny. S naší touhou po svobodě skoncovat se soucitem, paternalismem i povýšeností, s veškerým naším hněvem skoncovat s tímto světem.

V této bitvě, kterou mnozí z nás povedou, mějme vždy na paměti, že nepřítel, který stojí proti nám a vede s námi otevřenou válku, není jediný. Nezapomínejme na toho, kdo je na naší straně, na toho, kdo se zotavuje a ničí zevnitř, kdo dusí a vysává: levice, její moralizující velcí bratři a křesloví sociologové, vyjednavači sociálního míru, kteří se budou velmi rychle snažit zadržet a vymýtit naši nenávist k soudu, který je především naším nepřítelem. Je to právě tento soud, který prodlužuje zatýkání. Solidarita se 180 lidmi, kteří byli včera večer zatčeni.

Z Nanterre do celé Francie a zbytku světa.

Nepokoje! Revoluce!

• Poznámky k překladu:
• (1) fiché S – seznam osob považovaných za hrozbu pro bezpečnost státu
• (2) Caisse des Allocation Familiales – francouzská státní agentura pro sociální péči.
• (3) státní agentura, která se zabývá nezaměstnaností
• (4) 2 nejchudší dělnická předměstí Paříže, která jsou známá jako banlieues.
• (5) Střediska pro administrativní zadržení, která jsou řízena pohraniční policií.

 

• Přeloženo podle textu Let’s Riot! Leaflet from Nanterre, France
  https://abolitionmedia.noblogs.org/post/2023/07/02/lets-riot-leaflet-from-nanterre-france/#more-3413