Neformální organizace; žádní profesionální revolucionáři ani aktivisté, žádné stálé organizace

10thJan. × ’18

183901

Od stran a odborů k sebeorganizaci: V revolučním hnutí existují zásadní rozdílnosti: anarchistická tendence směřující ke kvalitě boje a jeho sebeorganizaci a autoritářská tendence směřující ke kvantitě a centralizaci.

Organizace je pro konkrétní úkoly: to je důvod, proč jsme proti stranám, odborům a stálým organizacím, tedy proti všem těm, kteří slučují boje a stávají se spojovacím prvkem kapitálu a státu. Jejich účelem se stává jejich vlastní existence a v nejhorších případech nejprve vytvářejí organizace a teprve poté hledají nebo vytvářejí boje. Naším úkolem je jednat, organizace je prostředkem. Proto jsme proti delegování akce nebo praxe na organizaci: potřebujeme zobecnit akce, které vedou k povstání, a ne řídit boje. Organizace by neměla být o obraně určitých zájmů, ale o útoku na určité zájmy.

Neformální organizace je založena na soudruzích spojených společnou afinitou a jejich hnací silou je vždy akce. Čím širší bude záběr problémů, kterým tito soudruzi jako celek čelí, tím větší bude jejich afinita. Z toho vyplývá, že pravá organizace má schopnost efektivně jednat. To znamená, že jedinci vědí, kde se navzájem hledat, společně studovat a analyzovat problémy a přistupovat k akci. To vše se odehrává s ohledem na úroveň dosažené afinity a nemá to co do činění s programy, platformami, vlajkami nebo více či méně zamaskovanými stranami. Neformální anarchistická organizace je proto specifickou organizací, která se seskupuje kolem společné afinity.

Anarchistická minorita a vykořisťovaní a vyčlenění:
My jsme vykořisťovaní a vyčlenění, proto je našim úkolem jednat. Přesto stále někteří kritizují všechny akce, které nejsou součástí velkého a viditelného sociálního hnutí, slovy, že „jednají místo proletariátu“. Doporučují analyzovat a čekat, namísto jednat. Pravděpodobně asi nejsme vykořisťováni spolu s vykořisťovanými a naše tužby, náš hněv a naše slabiny nejsou součástí třídního boje. Tohle není ničím jiným, než dalším ideologickým rozdělením mezi vykořisťovanými a podvratnými.

Aktivní anarchistická minorita není otrokem čísel, ale pokračuje v boji proti Moci, i když je intenzita třídního boje mezi vykořisťovanými na nízké úrovni. Anarchistické akce by se proto neměly zaměřovat na organizaci a obranu celé třídy vykořisťovaných v rozsáhlé organizaci, aby viděli boj od začátku do konce, ale měli by rozpoznávat jednotlivá hlediska boje a převést je přes překážky až k jejich závěrečnému útoku. Stejně tak se musíme zbavit stereotypních představ o obrovských masových bojích a konceptu nekonečného růstu hnutí, jež vše ovládá a kontroluje.

Vztah zástupů vykořisťovaných a vyčleněných nemůže být strukturovaný jako něco, co musí odolat toku času. Neměl by být například založen na nekonečném růstu a na obraně proti útokům vykořisťovatelů. Musí mít specifickou redukovanější dimenzi – takovou, která je rozhodně útočná, a ne obranná.

Tímto způsobem můžeme začít budovat náš boj, který může vytvořit podmínky revolty a skrytý konflikt může rozvinout a přenést ho do popředí. Takto je ustavený kontakt mezi anarchistickou minoritou a specifickou situací, ve které může být boj rozvinut.

  • Úryvek textu, který poprvé vyšel v Killing King Abacus #2 (Léto 2001)

 

This entry was posted in Analýza, General, Teorie. Bookmark the permalink. Both comments and trackbacks are currently closed.