Jakožto anarchisté vnímáme revoluci jako orientační bod bez ohledu na to, co děláme nebo jakým problémem jsme znepokojeni. Revoluce však není mýtus, který by měl být jednoduše užívaný jako něco vzdáleného budoucnosti. Právě proto, že je revoluce konkrétní událost, musí být vytvářena každodenně prostřednictvím skromných pokusů, které v pravém slova smyslu nemají všeosvobozující charakter sociální revoluce. Těmito skromnými pokusy jsou povstání. Povstání těch nejvíce vykořisťovaných a společensky vyčleněných a těch politicky nejcitlivějších menšin otevírá cestu k účasti stále širší a širší vrstvě vykořisťovaných v proudu rebelie, která může vést k revoluci.

Boje se musí rozvíjet jak ve střednědobém, tak krátkodobém smyslu. Jasné strategie jsou nezbytné k tomu, aby byly různé metody použity koordinovaným a plodným způsobem.

Autonomní akce: samostatné řízení boje znamená, že ti, kteří bojují, jsou autonomní ve svých rozhodnutích a akcích. To je opakem organizační syntézy, která se stále pokouší převzít kontrolu nad bojem. Boje, které jsou slučovány v jedné kontrolní organizaci, jsou snadno integrovatelné do mocenských struktur současné společnosti. Samostatně řízené boje jsou ze své podstaty nekontrolovatelné, když se šíří napříč celou společností.

• Úryvek textu, který poprvé vyšel v Killing King Abacus #2 (Léto 2001)