Konfliktnost by měla být viděna jako stálý prvek v boji proti Moci. Boj, který postrádá tento prvek, končí tím, že nás tlačí ke smíru s institucemi. Začíná to tím, že se přizpůsobujeme zvyku zastupování a víře v iluzorní osvobození, které má přinést parlamentní usnesení, a končí to aktivní participací na našem vlastním vykořisťování.

Mohou se objevit individuální důvody, proč pochybovat o násilných prostředcích jako o způsobu, jak dosáhnout cílů. Jakmile se však nenásilí povýší na úroveň nedotknutelného principu a realita se rozdělí na „dobré“ a „špatné“, tam argumenty ztrácejí smysl a vše je naráz viděno v termínech poddanosti a poslušnosti. „Úředníci” antiglobalizačního hnutí, kteří se od ostatních distancovali a odsuzovali je, tím poukázali obzvláště na jednu věc: že si dělají nárok na moc nad hnutím jako celkem, a to díky svým principům, ke kterým se cítí být morálně zavázáni.

• Úryvek textu, který poprvé vyšel v Killing King Abacus #2 (Léto 2001)