Přijímáme to nejlepší z individualismu a to nejlepší z komunismu. Povstání vychází z touhy jedinců po vymanění se z omezujících a kontrolovaných poměrů, z touhy znovu si přisvojit schopnost vytvářet vlastní životy podle toho, jak jim to vyhovuje. To vyžaduje, aby překonali oddělení mezi sebou a svými životními podmínkami. Tam, kde životní podmínky ovládá několik privilegovaných, není pro většinu jedinců možné opravdu určovat svou existenci podle sebe. Jedinečnost může vzkvétat pouze tam, kde je společenskou realitou rovný přístup k životním podmínkám. Tento rovný přístup je komunismem – co jednotlivci s tímto přístupem dělají je jen na nich a na těch okolo. Takže není žádná konkrétní rovnost nebo identita jednotlivců, která by z opravdového komunismu vyplývala. To, co nás nutí do nějakých identit či rovnosti jsou společenské role kladené na nás současných systémem. Není žádný rozpor mezi individualismem a komunismem.

• Úryvek textu, který poprvé vyšel v Killing King Abacus #2 (Léto 2001)