Přišlo do e-mailu:
Anarchisté a anarchistky si často kladou otázku, co je zdroj vlastních neúspěchů. Místo analýzy však nezřídka sahají ke stereotypním a povrchním závěrům. Vystačí si s očerňujícími nálepkami domnělých „původců zla“, nezkoumají situaci z blízka a do hloubky. Vlastní neúspěchy tím jen násobí. Protože, kde není analýza neúspěchu a především pak ta sebekritická, tam je vždy sklon k opakování chyb.
V roce 2014 a 2015 jsem se účastnila aktivit solidárních sítí v Praze, včetně sporu s Restaurací Řízkárna. Jsem opravdu zklamaná, že i po tolika letech narážím na zkratkovité uvažování, které věci překrucuje. Dochází zde doslova k přepisování historie, když se v textu Anarchistické federace můžeme dočíst, že „Další kapitolou bylo dle zahraničních vzorů vytváření solidárních sítí, konkrétně v Mostě a v Praze. Ty měly slibně nakročeno, dokud nedošlo k diskreditaci aktivit kolem restaurace Řízkárna akcemi ze strany individualistů hlásících se k povstaleckému anarchismu, jenž je poměrně sebestředný a k organizovaným aktivitám bezohledný.“ zdroj:
https://www.afed.cz/text/7522/zdravice-na-prvni-sjezd-ip
Činí tyto chybné závěry moralisté, kteří se bojů sami neúčastní, ale vždy jen mají dost emocionálně zabarvených odsudků pro ty, kdo jsou uvnitř dění? Nebo jde prostě jen o ideologickou diskreditační taktiku, podobnou té, kterou tak rádi používali stalinisté, mimo jiné i proti anarchistům? Nevím, ale ráda bych se pozastavila u toho jak moc je skutečnost vzdálená závěrům AF.
1) Je pravdou, že Solidární sítě měli slušně nakročeno. V určitém momentu se ale zastavily a nebyly schopné pokračovat v dalších krocích, které by vedly k žádoucími výsledku. To se stalo ještě před tím, než se svou autonomní aktivitou kolem Řízkárny začala angažovat Síť revolučních buněk (SRB). Ustrnutí na místě a úpadek Solidárních sítí započal dávno před vzplanutím aut Řízkárny. Šlo a selhání MSS a Sol!s, které se nyní někdo snaží hodit na jiné.
Ale samozřejmě, je vždy těžké otočit prst proti sobě. Já to nyní dělám, protože jsem sama byla součástí Solidárních sítí a cítím spoluzodpovědnost za jejich „krach“. Neviním z toho nikoho mimo základnu solidární sítě.
Oproti AF, která se aktivně na boji Solidárních sítí nepodílela (až na několik málo jedinců), se lidé kolem MSS pokusili o analýzu, která vychází přímo z terénu boje a znalosti souvislostí. Vřele doporučuji text „Revoluční buňky, solidární sítě a strategie boje v Řízkárně“
https://asociacealerta.noblogs.org/post/2015/11/11/revolucni-bunky-solidarni-site-a-strategie-boje-v-rizkarne/
2) AF nejen ve zmíněném článku, ale i v Existenci a jiných textech opakovaně uvádí, že sabotáže proti Řízkárně mají na svědomí individualisté, hlásící se k povstaleckému anarchismu. Je zjevné, že svoje tvrzení federace neopírá o skutečnosti, ale ideologická dogmata a předsudky. Samotná SRB na podobná lživá tvrzení reaguje článkem „Aby bylo jasno“ https://revolucnibunky.noblogs.org/post/2017/12/11/aby-bylo-jasno/
Text ujasňuje nedorozumění a nedává příliš prostoru k mylným výkladům. SRB vyvrací tvrzení o návaznosti na povstalecký anarchismus. AF přesto pokračuje jako flašinet hrát dokola stejnou píseň o povstaleckých anarchistech a individualistech. AF přiřazuje nálepky, které jsou často zatížené předsudečnými stereotypy. Je to zákeřná forma jak někoho v očích druhých zdiskreditovat. Smutné je, že AF souběžně druhé obviňuje, z toho, že diskreditují Solidární sítě.
Z materiálů SRB je zjevné, že jejich aktivita byla autonomní a žádná buňka ji nespojovala s iniciativou Solidárních sítí. Když někdo jde nezávisle po vlastní ose, proč někdo jiný hovoří o tom, že diskredituje druhé se kterými svou aktivitu vůbec nespojuje?
Dokud anarchisté budou kritičtí více k ostatním anarchistům, než k mediím, která nás reálně diskreditují, těžko lidé v anarchistech uvidí věrohodné spojence. Dokud anarchisté nebudou schopni informovat pravdivě, budou sami přispívat k vlastní diskreditaci.
3) AF obviňuje povstalecký anarchismus, že je „poměrně sebestředný a k organizovaným aktivitám bezohledný.“ Opět zde pohled zamlžují emoce. Povstalečtí anarchisté (za které se se však zjevně SRB nepovažuje) nikde nedeklarují odmítnutí organizovaných aktivit. Jen to, že preferují vlastní formy a obsahy organizovaných aktivit. Pokud ale selektivní logika AF vnímá za organizované aktivity na prvním místě jen ty vlastní nebo ty v souladu s vlastní ideologií, pak je úsměvné, že obviňuje druhé ze sebestřednosti. Sama federace tímto projevuje svou sebestřednost.
Férové je zmínit, že proud povstaleckého anarchismu se na adresu různých „oficiálních“ anarchistických skupin vyjadřuje poměrně kriticky. Aby ne, když ty stejné organizace povstalecké anarchisty nechávají na pospas státní represi, aby si o nich někdo náhodou neudělal negativní úsudek na základě „podpory teroristů“. Pokud povstalečtí anarchisté kritizují u jiných proudů anarchismu nesoulad jejich teorie a praxe, je to bezohlednost? Nebo je to prostě jen polemický příspěvek? Kritika proudí všemi směry. Proč máme věřit, že jednou je to bezohlednost, jindy není? Kritika ze strany AF je v pořádku, ale ze strany povstaleckých anarchistů, je bezohledností? Máme dva stejné jevy posuzovat odlišnými měřítky? Jsme snad populističtí politici nebo bulvární média?
AF, SRB, MSS, Sol!s, a dokonce i lidi hlásící se k povstaleckému anarchismu, ti všichni se účastní organizovaných aktivit. Můžeme diskutovat o tom, které jsou smysluplné a které nikoli. Měli bychom to ale dělat analytičtěji než jen nálepkováním a zkratkovitými soudy. Právě proto jsem zde doporučila texty od Asociace Alerta a SRB. Ne nutně proto, že bych se vším v nich souhlasila, ale protože v nich vidím snahu jít do hloubky, vyhnout se povrchnostem a rozejít se dogmatismem idealistické levice.
- zpracovala, Antonie (kontakt: a_ntonie[@]riseup.net)
