Proč je porážka důležitější než vítězství…

Revoluční defétismus (Revoluční poraženectví) je pro anarchistickou internacionálu základní zásadou. Jednání na místní úrovni a globální koordinace proti imperialistické válce je internacionalistickým úkolem a odpovědností sociálně revolučních bojovníků a naší třídy všude na světě. Co to však znamená?

Tento termín, který vznikl za první světové války v roce 1915, byl reakcí na kapitulaci a zhroucení sociálnědemokratického hnutí (Druhé internacionály) tváří v tvář nacionálnímu šovinismu a obraně vlastních národních států, navzdory jejich předválečnému závazku k třídní jednotě a odporu.

Dokonce i někteří z největších revolucionářů se snažili být v konfliktu skutečně internacionalističtí. Někteří upřednostňovali podmíněnou podporu svých účastníků jako “defenzivní” potřebu vzdorovat většímu “zlu” druhé strany. Pro anarchokomunistu Kropotkina to byl pruský militarismus. Pro většinu německé levice to bylo slovanské autokratické barbarství. Ve většině západní Evropy (včetně britské Labour Party) proti oběma, ve prospěch “pokrokových” výdobytků demokracie.

Internacionalisté uznávali, že globální konflikt zůstává mezi naší třídou a třídou vládnoucí, která se hádá o obranu svých kapitalistických říší. Zpočátku byli jako nepatrné pronásledované menšiny hlasem volajícím na poušti.

Tento princip je v současném konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou opět zpochybňován, a to z podobných důvodů, bohužel i některými, kteří se prohlašují za revoluční internacionalisty – viz prohlášení na našich webových stránkách a sociálních sítích od našich soudruhů na obou stranách konfliktní linie, kteří navzdory pomluvám, zradě a pronásledování prosazují “poraženectví”.

V čem je koncept defétismu tak náročný? Pro některé je to nepochopení podstaty a významu tohoto internacionalistického postoje; pro jiné na levici, jakožto liberální křídlo kapitalistické demokracie, se prostě staví na jednu stranu, ale pro většinu je to instinktivní morální snaha rozlišit dobro od zla, která je nechává otevřenými vůči moci státní propagandy.

Hrůza války promítaná z dálky nevyhnutelně vyvolává vlny hněvu, soucitu, lítosti a pocitu bezmoci, čehož sami naši šéfové a jejich státy využívají, aby případný probouzející se odpor nasměrovali do slepé uličky charity. Manipulují nás do falešných stranických rozhodnutí ve prospěch jedné či druhé bojující strany. To je skutečná mlha války, která se nás snaží zaslepit před tím, co by mělo být zřejmé – šéfové na obou stranách jsou našimi nepřáteli, protože pracující obou stran trpí a umírají v očekávání naší třídní solidarity v akci.

Poraženectví není pacifismus, to si nemůžeme dovolit, zatímco každý valící se tank a padající bomba dělníky rozčtvrtí. Není to, jak to popsal Lenin, pouze “…přát si porážku ‘své’ vlády, přát si porážku, neupřednostňovat nic menšího než porážku“, která předznamenává vítězství nejmilitantnější a nejbrutálnější moci. Revoluční poraženectví je aktivní mobilizace solidarity a obrana společenství proti jeho násilné militarizaci a kooptaci a odpor proti myšlence kapitalistického vítězství nebo kapitalistického míru – ten je krvavým oddechem mezi údery.

K tomu patří i rozfoukání mlhy, abychom viděli revoluční defétismus v akci. Na Ukrajině a v Rusku revoluční soudruzi nadále rozpoznávají, že jde o konflikt na zlomových liniích globálního kapitálu. Nadále spolupracují a staví se proti nacionalistické propagandě, nátlaku a militarizaci, které pojmenovávají konflikt takový, jaký je, tedy jako útok na naši třídu.

Zde musíme toto poselství zduraznit, nejen se postavit proti válce, ale také se chopit vlastních třídních bojů, nadšeně odmítnout sociální mír a solidárně se spojit s našimi soudruhy v globálním odboji. Stávky probíhají všude – brzy budou následovat obvinění “vnitřního nepřítele” a zrádců. Ať mají pravdu! Třídní válka JE mírové hnutí, válka proti všem válkám. Neexistuje žádné jiné nebinární řešení, defétismus vyžaduje jediný výsledek, válku nebo revoluci! Naše volba je jednoznačně jasná!

• Zpracováno podle článku Revolutionary Defeatism https://www.anarchistcommunism.org/2022/06/12/revolutionary-defeatism/