Anarchismus, nacionalismus, válka a mír

1stJul. × ’22

"No war between nations / No peace between classes" Anti-War / Protest ...

1. “Pravou příčinou, spouštěčem, původcem této války není žádný konkrétní stát, ale všechny státy, které provádějí imperialistickou politiku a usilují o rozšíření svých území: Příčinou je Německo, Anglie, Francie, Rakousko-Uhersko, Rusko, Belgie a Japonsko; každý z nich zvlášť a všechny dohromady.”

  •  Herman Gorter, “Imperialismus, světová válka a sociální demokracie” (1914).

Imperialismus není jen “špatné chování” národních států, jako jsou USA nebo Rusko. Je to logika světa rozděleného na národní státy v rámci konkurenční logiky globálního kapitalismu. Jako konkurenční zóny akumulace jsou národní státy neúprosně vedeny k násilnému soupeření mezi sebou v boji o zdroje a moc, a to bez ohledu na to, zda je vedou jestřábi nebo holubice.

2. Nacionalismus se opírá o nárok určitého národa se sdílenou národní identitou na určitý kus území: národní stát si nárokuje suverenitu nad územím uvnitř svých hranic. Historický nárok na území byl často získán silou, vojenským dobytím. Právo jedné skupiny lidí (občanů/národnosti) vznášet zvláštní nárok na území je současně právem na vyloučení “vetřelců”, cizinců, přistěhovalců. Nacionalismus je tedy prosazováním vlastnických práv. Nacionalismus dává za pravdu myšlence, že dělnická třída na základě určité společné identity tvoří s elitami mezitřídní “společenství” a sdílí s nimi zájmy.

“Žádnému národu nikdy nebylo jeho místo na zemi určeno mimozemskou autoritou podle ustanovení o právním vlastnictví. […] Právo na národní autonomii a státní suverenitu je pouze jiným názvem pro bezpráví spočívající v pronásledování, deportaci a vyhošťování lidí na základě toho, že mají špatný pas nebo rodný list. A tato nespravedlnost není zkažeností myšlenky národního státu, nýbrž její podstatou – pravda, občas zmírněnou tolerancí rozumných lidí. [….] Právní nároky lidí, národů nebo zemí na kus země jsou jen jiným názvem pro právo vyhnat z téhož kusu země jiné. V každé slavnostní proklamaci práva nějakého národa na existenci se skrývá hrozba zrušení práva jiného národa na existenci.”

  •  Wolfgang Pohrt, “O radikální levici a národním osvobození” (1982).

3. Ve jménu “národního osvobození”, “nacionalismu utlačovaných” nebo “antiimperialismu” levice nakonec podporuje imperialistickou válku, podporuje organizované a vzájemné vyvražďování různých národností dělnické třídy pod “jejich” vlajkami. Mámivý ideál “národního osvobození” historicky nevedl k ničemu jinému než ke vzniku zkorumpovaných, byrokratických režimů, které nakonec potlačují dělnictvo, jakmile získají kontrolu nad mašinérií kapitalistického státu. Politika nacionalismu nemůže v žádném případě zpochybnit nadvládu kapitálu nad planetou. Nacionalistické boje znamenají nanejvýš změnu uspořádání mocenských vztahů mezi národními státy, přeskupení řad.

“Dělnická třída by neměla mluvit o svých právech, ale o svých třídních zájmech. Mluvit o právu na národní “sebeurčení” je jako říkat, že dělníci mají “právo” být otroky, pokud chtějí, nebo “právo” mlátit se kladivem po hlavě, pokud chtějí. Každý, kdo podporuje “právo” na něco proti dělnické třídě, to vlastně pomáhá obhajovat, ať už se vyjadřuje jakkoli.”

  • Subversion #16, “Revoluční alternativa k levicové politice” (1995).

4. Může nacionalismus sloužit jako základ třídního boje? Zamysleme se nad slovy Paula Matticka:

“Navzdory dřívějším očekáváním se nacionalismus nedal využít k prosazování socialistických cílů a nebyl ani úspěšnou strategií, která by urychlila zánik kapitalismu. Naopak, nacionalismus zničil socialismus tím, že jej využil k nacionalistickým cílům.”

  • Paul Mattick, “Nacionalismus nebo socialismus” (1959).

5. Národní útlak bude existovat tak dlouho, dokud budou existovat národní státy – anarchistickým řešením problému národního útlaku je sociálně-revoluční rozpuštění národních států, nikoliv omezování práce za konkurenčními nacionalismy. Anarchistické revoluce na Ukrajině a ve Španělsku ukázaly historickou možnost denacionalizace a dělnické samosprávy území.

6. “Co budete dělat, až Amerika vstoupí do války? […] Osobně nemám ani potěšení, ani zájem jít do jakékoli války; přesto mi připadá hloupé a zbytečné vyhlašovat opozici proti válce. Člověk proti ní musí postavit materiální síly, ne pouhé postoje, a kdo se nepodílí na utváření těchto sil, také není proti válce, jakkoli může protestovat, že je. Samotná otázka sugeruje myšlenku, že člověk má vystupovat pro mír a proti válce, ale já jsem proti kapitalistickému míru stejně jako proti kapitalistické válce. Nemám ani možnost volby mezi oběma situacemi; mohu pouze přispět k ukončení systému, který si musí zajišťovat svou existenci na základě tendence střídat válku a mír.”

  • Paul Mattick, “Co budete dělat, až Amerika vstoupí do války?” (1935)

Příklady praktické činnosti, kterou mohou anarchisté podnikat proti válce, spočívají v boji proti proválečné propagandě, průmyslových akcích, sabotážích, podpoře uprchlíků, vzájemné pomoci a boji proti systému imigračních kontrol, který brání lidem opustit válečné zóny a usadit se, kde se jim zlíbí, a naopak je nutí spoléhat se na obchodníky s lidmi.

Anarchisté jsou proti válce, ale nejsou pro mír. Podmínky kapitalistického míru se všemi rozpory, které s sebou nese, vedou ke kapitalistickým válkám. Odmítáme “militarismus, nebo mír” jako falešnou volbu. Tváří v tvář realitě války se snažíme pracovat na zrušení systému, který válku produkuje. Globální volba dnes, stejně jako před sto lety, je pouze: socialismus, nebo barbarství.

This entry was posted in Analýza, General, Historie and tagged , , , . Bookmark the permalink. Both comments and trackbacks are currently closed.