Rozhovor s Revoluční buňkou Povolží, která v noci na 10. června zapálila Toyotu Natálie Abijevové – manželky důstojníka a organizátorky nadace na podporu invazních sil.

Vyjádřil jste se poměrně tvrdě, že v Rusku nezbyly žádné prostředky k pokojnému protestu. Proč si to myslíte?

K mírovým metodám protestu jsme krajně nedůvěřiví, protože se domníváme, že čas něco změnit mírovou cestou již uplynul. Nyní takové výzvy vypadají buď pateticky nebo jako provokace. Vyzývat k tomu, abychom šli na shromáždění, se téměř rovná výzvě k tomu, abychom se policistům vrhli do rukou. Někde se to dalo relativně pokojnou cestou změnit v dobách Bolotky [protestní hnutí v Rusku v letech 2011-2013 pojmenované podle Bolotného náměstí v Moskvě], ale tehdy opozice křičela “přijdeme znovu”. Teď už zbývá jen málo možností: buď utéct, nebo bojovat. O možnosti sedět a předstírat, že je vše, jak má být, neuvažujeme. Rusko je totalitní peklo, vězení lidstva a domovina bezpráví.

Ve své zprávě jste se označili za revoluční buňku Volžské oblasti. Existují podobné skupiny i v jiných ruských městech?

Máme podobně smýšlející lidi v různých částech země. Jejich počet a umístění nemůžeme z bezpečnostních důvodů prozradit. Ale dozvíte se o nich později.

Řekli jste, že “diktaturu by měla nahradit společnost založená na principech svobody, rovnosti a solidarity” – jste stoupenci anarchistických názorů?

Spojuje nás myšlenka svobody a Molotovova koktejlu. Teď není čas na tříbení politických názorů. V našich řadách jsou jak anarchisté, tak pravičáci (i když těch je z pochopitelných důvodů méně). Dnešní akce je úvahou o politickém uspořádání zítřka.

Nebojíte se pokračovat v radikálních akcích?

Bylo by příliš patetické a arogantní tvrdit, že se nebojíme. Bojí se všichni, a proto dodržují přísná bezpečnostní opatření a utajení. Kdo ví, co je horší: nechat se mlátit na oddělení, nebo žít svůj mizerný život s pocitem viny, že jste se ani nepokusili něco změnit?

Co dnes mohou dělat Rusové, kteří nepodporují politiku Kremlu?

Ne každý je dost tvrdý na to, aby šel s Molotovem k odvodu nebo zapálil vozidlo bestiím hlídajícím režim. Ale každý může pořídit fotografii a anonymně ji spolu se souřadnicemi poslat těm správným lidem. Nebo sbírat informace o bestiích, tisknout letáky, lepit samolepky, kreslit graffiti, podporovat odpor. Neméně důležitá je i sabotáž při práci v příslušných strukturách. Není nutné odmítat vojenskou službu, pokud se jejím prostřednictvím můžete dozvědět spoustu cenných informací. Není nutné rezignovat na práci v orgánech činných v trestním řízení, pokud můžete sabotovat nové případy dopadení aktivistů. Nebo opustit železnici, když vidíte vlaky s technikou, které jedou zabíjet lidi do sousední země. Každý si musí najít své místo v Rusku budoucnosti, stát se touto budoucností už dnes a nezanechat ruskou beznaděj jako dědictví dětem.

Po celém Rusku jsou napadána vojenská náborová střediskka, na železničních tratích probíhají partyzánské akce. Rozšíří se geografie partyzánského odporu v Rusku, nebo je represe Kremlu dokážou potlačit?

Propagandistická mašinérie dnes samozřejmě vynakládá veškeré úsilí, aby partyzány ukázala jako šílené samotáře. Počet blokovaných webových stránek se zvýšil, ale souběžně s tím vzkvétají i svobodné kanály pro šíření informací. Nejpopulárnějším messengerem v Rusku se stal Telegram.

Každý týden hoří vojenská náborová střediska, vlaky vykolejují od Kubáně na Dálný východ, kabely od zombieboxů jsou přerušovány na vjezdech. Geografie odporu se bude jen rozšiřovat, protože všichni právě začali ochutnávat slasti života v nové realitě: naprostá nesvoboda, skomírající ekonomika, železná opona. Oheň revoluce se rozšíří do všech ruských měst. Chceme normální budoucnost – a je nás mnoho! A je nás každým dnem víc a víc.

Ruská média často hovoří o takzvaných “popech” v Bělgorodské, Kurské a Voroněžské oblastti. Myslíte si, že ukrajinská armáda útočí na ruská města?

Odpoví se sarkasmem. Pokud není “válka”, jaké ostřelování z Ukrajiny je možné?

Po ruském útoku na Ukrajinu se objevila běloruská vojska, která bojují proti Putinovým okupantům. Na ruské straně je také legie “Svoboda Ruska”, která přešla na stranu Ukrajiny. Jsou ve vašich řadách stejně smýšlející lidé, kteří se rozhodli jít na frontu?

Mezi našimi spolubojovníky nejsou žádní vojáci Putinovy armády. Osobně neznáme takové, kteří by měli čas opustit Rusko a přidat se k ruským dobrovolníkům na Ukrajině. A od konce února je to kvůli uzavřeným hranicím téměř nemožné. Proto vyzýváme všechny, kteří o tom uvažují, aby záležitosti řešili ve své vlasti. O budoucnosti Ruska se bude rozhodovat v Rusku. Je to naše země, nemáme kam utéct, ať se šmejdi bojí a schovávají se ve svých palácích. Budoucnost patří nám!

Pokud se Abijevová, zůstala bez auta, rozhodne koupit si nové auto, shoří také?

Patriotka Abijevová si pravděpodobně pořídí vzorek domácího automobilového průmyslu. A bezpečnost těchto strojů je velmi sporná. Kdo ví.

Jak na Rusy působí skutečnost, že v této válce nemají žádné zjevné úspěchy?

Zdá se, že by se měli postarat o to, aby se domů nevraceli krajané v tisících v zinkových rakvích a balíčcícch. O to, že každý den válečných akcí znamená kolosální sumu peněz, která by mohla být použita na stavbu škol a nemocnic. Ale síla Putinovy moci spočívá v propagandě.

Věří Rusové ochotně propagandě?

K naší lítosti je vliv propagandy mnohem rozsáhlejší, než si lze představit. Věřit propagandě neznamená jen číst Kadyrova a nosit symboly Z, ale také nepochopení podstaty sankcí, železné opony, klesající životní úrovně. Putin poštval proti Rusku celý svět a oni jsou šťastní. Ale především propaganda je banální přesvědčení, že jste malý člověk a nejste schopni nic změnit. Tady je to nejhorší. 140 milionů lidí je přesvědčeno, že nemohou nic ovlivnit.

Naše poslední, tradiční otázka. Zvítězí Ukrajina?

Takříkajíc, Ukrajina je povinna vyhrát, protože jakékoli ústupky bude Putin považovat za slabost. To znamená, že opakování bude nevyhnutelné a opět bude prolita krev.

Co byste popřál našim čtenářům?

Přežít až do vítězství nad tyrany. A vložte do toho vlastní úsilí! Podnikejte akce!

—

Na druhé straně ukrajinské úřady také raději posilují další zbídačování lidí, místo aby jim zvyšovaly pomoc. Na vládou kontrolovaných územích banky tento měsíc dokonce obnovily požadavek na úročení půjček, přestože polovina zaměstnaných přišla o práci.

Kromě toho viz náš nedávný historický článek “Barikády a střely v Šebelince” o několikadenním svržení carské vojenské správy východoukrajinskými rolníky na konci jara 1829.

• Zpracováno podle článku Russian anti-military arsonists: “There are more of us every day”
  https://libcom.org/article/russian-anti-military-arsonists-there-are-more-us-every-day