V těchto měsících, kdy je v důsledku krize na Ukrajině stále více upozorňováno na tragédii války, je téma anarchistického antimilitarismu přesvědčivější než kdy jindy. Vidíme, jak se již před ruskou invazí na Ukrajinu objevovala určitá tvrdá kritika tradičního antimilitarismu ze strany některých jednotlivců a skupin, prohlašujících se za antiautoritářské, libertinské či anarchistické. V posledních měsících jsme tyto postoje pečlivě zvažovali a dnes jsme přesvědčeni, že je třeba vyjasnit naše stanovisko.
Naše myšlenky směřují nejprve k našim soudruhům, kteří před více než sto lety, ještě před tragédií první světové války, cítili potřebu prohlásit:
“Všem vojákům všech zemí, kteří věří, že bojují za spravedlnost a svobodu, musíme prohlásit, že jejich hrdinství a statečnost slouží jen k upevnění nenávisti, tyranie a bídy”
(Mezinárodní anarchistický manifest proti válce, 1915).
Stejně jako Goldman, Berkman, Malatesta, Schapiro a další věříme v potřebu, aby se vrátil internacionalistický a solidární hlas anarchismu spolu s jeho principy univerzálního sesterství a bratrství. Chceme aby promlouval ke všem, a to tím spíše ve světě, který je stále více fragmentován národnostní, etnickou a identitární nenávistí.
Válka stojí na počátku současného společenského řádu založeného na nadvládě, vykořisťování a útlaku. To je pro FAI klíčový bod, který je odhalen v Anarchistickém programu, jenž je teoretickou referencí naší federace:
“Nechápajíc výhody, které by všem mohla přinést spolupráce a solidarita, vidíc v každém druhém člověku konkurenta a nepřítele, se část lidstva snažila urvat co největší množství bohatství na úkor ostatních. V takovém boji končí vítězstvím ten nejsilnější nebo nejšťastnější, který různě utlačuje a ovládá poražené“.
Proto trváme na svém odmítavém postoji ke všem válkám a podporujeme myšlenku revolučního defétismu. Pod pojmem defétismus rozumíme revoluční protiválečný postoj, který předpokládá, že je třeba bojovat za porážku vlády a vládnoucích tříd ve vlastní zemi, protože války se vedou za zájmy a privilegia utlačovatelů a vykořisťovatelů. Na počátku dvacátého století, a zejména během první světové války, používaly některé evropské vlády obvinění z “defétismu” k potlačení jakékoli formy nesouhlasu, odporu proti válce, politického protestu nebo dělnického boje, který by narušil národní jednotu před nepřítelem. Proto defétismus nepřipouští pozastavení sociálních bojů, které vlády v době války potlačují prostřednictvím cenzury, represí a stanného práva. Naopak, boj proti vládě v době války pokračuje, a to jak sabotáží války, tak podporou sociálních bojů. Defétismus je zasazen do internacionalistické a revoluční perspektivy, jejímž cílem je vyvolat porážku imperialismu “našich” zemí, a jedním z jeho základních bodů je odmítnutí podpory jakékoli válčící strany ve válkách mezi státy a/nebo imperiálními bloky.
V současné době se vedou desítky válek, které přinášejí spoustu mrtvých, ničení, znásilňování, rabování a masových deportací. Krize hegemonického systému založeného na globalizaci vyvolala v posledních patnácti letech celosvětový trend k autoritářství a militarizaci. Globalizace jako forma světové nadvlády po dlouhou dobu zajišťovala výsadní roli při využívání zdrojů planety angloamerickému imperialismu s podporou privilegovaných tříd různých zemí. Vstup Ruska a Číny do Mezinárodního měnového fondu a Světové obchodní organizace ukázal, že konflikty mezi těmito mocnostmi nezpochybňují rozdělení společnosti na třídy a různé hierarchie.
Na kongresu FAI, který se konal v červnu 2022 v Empoli, jsme vydali prohlášení k výkladům války na Ukrajině, z něhož část citujeme:
“V posledních deseti letech byl definován velmi odlišný scénář, který se vyznačuje zesílením napětí mezi státy, obchodními a finančními válkami, postupnou větší či menší izolací trhů, rozšířením konfliktů, k nimž dochází částečně zprostředkovaně, ale stále častěji v přímé podobě, mezi světovými a regionálními mocnostmi v různých regionech světa. Kapitalistický model, který byl v minulém století nastolen hegemonií USA, je stále horizontem, v němž se odehrávají spory mezi státy, ale svět již není ovládán jedinou supervelmocí. USA prohrály války v Afghánistánu, Iráku a Sýrii a ve srovnání s dobou před několika desetiletími se jejich vliv ve Střední a Jižní Americe, kterou dříve považovaly za svůj zadní dvorek, výrazně snížil. Dohoda AUKUS mezi Austrálií, Velkou Británií a USA, která přeorientovala strategii těchto států na Tichomoří se samostatnou aliancí, jako by zpochybnila přítomnost USA v Evropě a samotnou soudržnost, ne-li existenci NATO. Ruská invaze na Ukrajinu je tedy součástí procesu redefinování globální rovnováhy sil.
Krize této globální hegemonie je úzce spojena s krizí vládních systémů založených na sociální soudržnosti v důsledku omezení sociálních záruk a oslabení mechanismů konsensu. V mnoha zemích jsme svědky vzestupu hnutí, která různými formami a charakteristikami zpochybňují vlády a dohody mezi vládnoucími třídami. V této souvislosti se použití síly stává jejich hlavním nástrojem k zachování moci a společenského řádu. V tomto smyslu jsme v posledních letech diskutovali o rostoucí roli armády ve společnostech. Povstání v Bělorusku v roce 2020 a povstání v Kazachstánu v lednu 2022 ukázaly vážnou krizi konsensu v systému vedeném Ruskem. Při konání OTSC převzala armáda klíčovou roli. Ruský vojenský zásah v Kazachstánu, který krvavě potlačil lidová povstání, to tragicky demonstroval a připravil půdu pro únorovou invazi na Ukrajinu. Dokonce i v USA vedly protipolicejní nepokoje proti rasistickému násilí v roce 2020 vedení ozbrojených sil k podpoře Bidenovy instalace do prezidentského úřadu v předehře k občanské válce na počátku roku 2021, aby zabránily Trumpově násilné nadvládě nenapravitelně zhoršit krizi konsensu.”
Reakcí na krizi je zvýšení vojenských výdajů a posílení role ozbrojených sil v politických rozhodnutích. Po zničení mechanismů ekonomické a politické regulace, které stanovily hierarchii mezi mocnostmi a toky zisků směrem k imperialistickým metropolím, potřebují vládnoucí třídy válku, aby obnovily starou nadvládu nebo definovaly novou. V kontextu tohoto nového světového nepořádku se stále častěji uchylují k válce a vojenským misím, ať už je vlády ve své propagandě definují jakkoli.
Od Ukrajiny po Jemen, od zemí Sahelu po Myanmar, od Afghánistánu po Tigray a jiná místa, kde probíhají genocidy, jako je ta kurdská nebo genocida původního a afrického obyvatelstva, jsme všichni potenciálně pod bombami i hrozbou ničení, represí a autoritářských změn. Dobře víme, že otáčivé dveře mezi takzvanými demokraciemi a takzvanými autokraciemi se mohou pohybovat velmi rychle a že válečný stav rychle zmenšuje prostor pro ty, kteří chtějí jednat ve prospěch společenské transformace. Vždy vyjadřujeme lidskou solidaritu těm, kteří trpí a riskují život, když se ocitnou v obtížné situaci, i tehdy když mají myšlenky a postupy, které jsou vzdálené těm, které vyjadřujeme my.
Sociální anarchismus se však vymyká současné imperiální, kapitalistické, nacionalistické a autoritářské logice a odmítá rozdělení, které je dáno hranicemi. Neuznáváme koncept územní celistvosti nebo teritoriální “obrany” státu či jakéhokoli útvaru, který aspiruje na to být jako stát. Tyto principy, spojené s principem územní suverenity, nevyhnutelně vedou k podpoře nacionalistických nebo mikronacionalistických perspektiv. Ať už slovo “národ” znamená cokoli, skrývá v sobě rozdělení na vykořisťovatele a vykořisťované, na utlačovatele a utlačované.
Znovu opakujeme, že neodvolatelně a jednoznačně odsuzujeme putinovský režim, jeho zločinnou invazi na Ukrajinu a kruté potlačování vnitřního disentu. Odsuzujeme však také zločinnou roli všech vlád, které přilévají olej do ohně tohoto i dalších konfliktů tím, že dodávají zbraně a často na těchto dodávkách vydělávají. Důrazně se stavíme proti NATO, které se dlouhodobě snaží prosadit militarizaci společenského života a zvyšování vojenských výdajů v členských zemích a které díky Putinovi získalo novou sílu po neslavném konci své agrese v Afghánistánu. Stejně tak nevěříme narativu o válce mezi svobodou a diktaturou. Z tohoto pohledu je Zelenského Ukrajina skutečně malým Ruskem s autoritářskou vládou, kruhem oligarchů, kteří drancují zemi, a působí represí proti všem formám protestu a proti menšinám. Dnes Zelenskyj, aby se udržel u moci, dělá dluhy a prodává svou zemi USA, Spojenému království a Evropské unii výměnou za jejich vojenskou podporu. Pronikání západních zájmů na Ukrajinu však zdaleka není způsobeno jen ruskou invazí z 24. února: nadnárodní zemědělsko-potravinářské společnosti, mnohé ze Spojených států a jedna z Ruska, ovládají část “sýpky” Evropy a její hlavní obchodní přístav v Oděse již více než 10 let.
Důsledky této války jsou dramatické na obou stranách fronty. Jsou katastrofální i pro zbytek Evropy: růst cen v důsledku spekulací, rostoucí militarizace a zbrojení, zhoršování životních podmínek milionů proletářů, včetně strachu a násilí, které se mohou stát nebezpečným nástrojem autoritářských vlád. Tato situace je opět vnímána v Evropě, ale ve skutečnosti charakterizuje většinu regionů světa, paralelně s devastací životního prostředí, kterou podporuje logika zisku, trhů a států, jež ohrožuje samotný život planety, na níž žijeme.
Prvním závazkem odpůrců války je budování a šíření postupů vzájemné pomoci, jako jsou sítě solidarity zdola, k uspokojování okamžitých potřeb lidí, kteří nejvíce trpí důsledky konfliktu, ať už jde o potraviny nebo lékařskou pomoc. Je také třeba sítí podpory pro ty, kdo praktikují stávky, sabotáže, dezerce, jakož i mezinárodních sítí pro ty, kdo se skrývají nebo prchají z obou stran fronty případně přes ni. V tomto duchu bojujeme za dekonstrukci patriarchálních a dominantních modelů vnucených militarismem, které donekonečna opakuje válečná propaganda v oficiálních médiích a také na sociálních sítích, kde se do centra pozornosti dostávají stále stejné obrazy statných a mladých mužských bojovníků.
Z různých stran zaznívaly návrhy, abychom se postavili na stranu jedné z vlád, které tuto válku vedou, jako by bylo nevyhnutelné postavit se na jednu či druhou stranu.
Někteří přeživší marxisté si myslí, že mohou podporovat menší imperialismus, aby porazili převládající hrozbu, kterou ztotožňují se “západem”. Strategie hraní si s imperialistickými mocnostmi, aby se vyostřily jejich rozpory, podobně jako spojenectví dělnických hnutí a nacionalistických sil, které charakterizovalo stalinismus mezi dvěma světovými válkami a po nich, však vede ke zničení veškeré revoluční perspektivy. Vede to též k znemožnění veškerého autonomního jednání vykořisťovaných a utlačovaných tříd.
Jiné interpretace sledují odlišné přístupy a hodnotí ruský imperialismus jako nebezpečí pro celou Evropu i mimo ni. K těmto výkladům se hlásí i některé složky libertinské orientace. Aniž bychom zpochybňovali hrozbu, kterou představuje ruské autoritářství a militarismus, domníváme se, že to nebude vojenská porážka Ruska na Ukrajině, která zabrání autoritářskému obratu v západní Evropě. Autoritářské společenské procesy, které v Rusku a v zemích OTSC zjevně převládají, působí již léta i v Evropské unii a válka jim nyní dává další urychlení. “Demokracie” je navíc založena na podmínce něčího privilegia. Vize, která představuje Evropskou unii jako maják demokracie a označuje Rusko, Čínu a jejich satelity za dědice totalitarismu kombinovaného s divokým kapitalismem, je jádrem západního myšlení, které k nám nepatří.
Naše postoje potvrzují antimilitarismus v internacionalistické a revoluční perspektivě, která by měla být konkrétně zakořeněna v sociálních bojích a solidárních sítích. To proto aby se vytvořily kolektivní a svobodomyslné cesty ven z víru války, do kterého nás uvrhly státy a světový kapitalismus. Toto je náš příspěvek k mezinárodní protiválečné debatě. Myslíme si, že jedna věc musí být především jasná: ať už se zbraněmi, nebo bez nich, aby byl jakýkoli boj účinný, musí být veden a organizován zdola, mimo aparáty států, vlád a zejména mimo vojenské síly.
Dokonce i bojující nebo spoluválčící vlády si uvědomují, že válka bude znamenat masakry a devastaci v přímo postižených oblastech, ale také bídu, nezaměstnanost a hlad ve zbytku světa. Dokonce také v Evropě, i ve Spojených státech. Vlády jsou si vědomy, že dozrávají podmínky pro bezprecedentní sociální krizi. Proto nechávají hrát hudbu militarismu a nacionalismu, aby zabránily solidaritě vykořisťovaných a utlačovaných tříd.
Protože vlády jsou strůjci válek a mají z nich prospěch, musí se v zájmu zastavení válek bát lidových hnutí. Jediným omezením rozmaru každé vlády je strach, který v ní lidová hnutí mohou vyvolat. Odpor proti válce je součástí našeho každodenního závazku, počínaje odsuzováním a bojkotem výroben smrti, pokračující kritikou a dekonstrukcí militaristické rétoriky, jako je militaristické vzdělávání a prostupování jazykem na všech úrovních. Musíme se postavit proti všem válkám a všem armádám. Nasadit intersektorovou strategii, která identifikuje a potírá souvislosti mezi militarismem a dalšími formami útlaku, jako je patriarchát, rasismus, kapitalismus a všechny druhy šovinismu. To vše musí probíhat prostřednictvím kolektivních akcí i osobních vztahů.
Jedině akce vykořisťovaných tříd mohou zastavit válku: bojkotem válečné výroby, odmítnutím obchodu a přepravy zbraní i všech nástrojů smrti, účastí v hnutích odporu proti vojenským závodům a základnám, podporou stávek proti válce a válečnému hospodářství na lokální i mezinárodní úrovni. Anarchistické hnutí se těchto bojů účastní různými způsoby podle okolností, mimojiné také kritikou militaristických a nacionalistických ideologií, anebo budováním sdružení a sítí zdola, praktickou přímou akcí, podporou všech forem odmítání, dezerce, odporem proti masakrům podporovaným kapitalismem a státy.
Jsme více než kdy jindy přesvědčeni o platnosti anarchistické zásady, že prostředky musí odpovídat cílům. Neexistují dobré nebo spravedlivé války a v době rostoucího nacionalistického a suverenistického šílenství jsme přesvědčeni, že se nikdy nesmíme jakkoli stavět na stranu vlád nebo se účastnit válek mezi státy a imperiálními bloky. Lidé nikdy nesmí umírat nebo zabíjet pro územní suverenitu. Všechny války jsou zločinné a všechny armády (včetně jejich pomocných sborů) jsou nástrojem vykořisťování, patriarchátu a více či méně “legitimní” nadvlády státu nad územím a nad těly jednotlivců. Žádnou z těchto územních legitimit neuznáváme a za žádnou z nich nejsme ochotni bojovat.
Dějiny ukazují, že války se tradičně vedou proto, aby bránily vykořisťovaným třídám v jejich vlastní emancipaci, a proto je pro anarchismus nanejvýš důležité mobilizovat se proti válce, mimo a proti všem vojenským institucím. Naše síla spočívá především v oběhu myšlenek a v obraně prostorů pro produkci a cirkulaci kritického myšlení, v podpoře sjednocení pacifistických a antimilitaristických hnutí ve společném boji proti vládám. Schopnost anarchistického hnutí být soudržné v boji proti válce je cestou k aktivizaci svobodomyslných postupů, organizací a ideálů mezi vykořisťovanými a utlačovanými třídami, které jako první trpí důsledky válek. Na tomto základě bude možné vytvořit nové dějiny, které nabídnou jiné řešení krize a budou se těšit na vybudování svobodné společnosti.
FAI – Federazione Anarchica Italiana
(Italská anarchistická federace, členská sekce Internacionály anarchistických federací (IAF/IFA), jejíž sekci tvoří také Anarchistická federace působící v Česku)
- [Dokument předložený na XXXI. kongresu – v Empoli v červnu 2022 a schválený v následujících týdnech]
- Přeloženo z článku For a New Anarchist Manifesto Against the War
https://federazioneanarchica.org/archivio/archivio_2022/20220722manifestonowar_en.html
