V pondělí 26. září 2022, několik dní po všeobecné mobilizaci vyhlášené ruským prezidentem, se pětadvacetiletý nezaměstnaný muž vydává do náborového střediska ve svém městě uprostřed Sibiře, 600 kilometrů severně od Irkutsku. Je poledne a Ruslan Zinin stoupá do čtvrtého patra budovy, až se dostane do zasedací místnosti, kde jsou již shromážděni ostatní budoucí rekruti. Naproti nim stojí velitel vojenského střediska Alexandr Elisejev, který brzy zaplní místnost svými válečnými projevy a vykřikuje pokyny. Tehdy Ruslan vykřikl na mladé lidi kolem sebe: “Nikdo nebudete válčit” a “Teď půjdeme všichni domů!” Pak, vyzbrojen svým přesvědčením, vytáhl zpod bundy malou podomácku vyrobenou pistoli a střelil komisaře do obličeje. Není třeba dodávat, že komisař okamžitě zavřel ústa. Zhroutil se na zem, načež upadl do kómatu a byl převezen do nemocnice.

Ruslan Zinin na rozdíl od svého bratrance nebo nejlepšího přítele nedostal mobilizační rozkaz k odchodu do války na  Ukrajinu. Toho dne se vydal do náborového střediska na vlastní pěst, aby se svou podomácku vyrobenou zbraní bojoval vlastní válku. Naneštěstí při pokusu o útěk padl do spárů nepřítele.

Stojí také za připomenutí, že od začátku války bylo po celém Rusku vypáleno 54 náborových středisek nebo budov vojenské správy…

• Zpracováno podle článku Oust-Ilimsk (Russie) : mener sa propre guerre… https://sansnom.noblogs.org/archives/13785