„Někteří kritici si myslí, že anarchisté přehnaně zdůrazňují korumpující vliv moci na jednotlivce. Zastávají rovněž názor, že ti anarchisté, kteří pohlížejí na všechny vlády stejně, nejsou realističtí a namísto tohoto názoru vždy prosazovali pohled, že z anarchistického hlediska bychom měli upřednostňovat a podporovat vládu, respektující svobodu slova a tisku oproti té, která potlačuje elementární svobody a požaduje od občanů jednohlasné vyjádření podpory. V podstatě to může být oprávněný názor, ale je to nicméně volba mezi dvěma zly, ignorující skutečnost, že vláda, která si může dovolit to, že ji lidé budou kritizovat a slovně napadat, je ve skutečnosti silnější a stabilnější, než vláda, která nepřipouští jakoukoli kritiku společenského uspořádání a lidí u moci. Ta první je proto z revolučního hlediska větší překážkou na naší cestě.

Mnoho anarchistů bylo ovlivněno zmíněnou kritikou a lidmi, kteří sice sympatizují s anarchistickou filozofií, ale nicméně ji považují za utopickou a její praktické uskutečnění za nemožné. “Možná za tisíc let,” odpovědí, když se jich zeptáte na vyřešení aktuálních problémů. Tito anarchisté, pobouření obviněním, že jsou jen snílci, se snaží nalézat a prosazovat “praktická řešení”, schopná okamžitého uskutečnění. Pokud ale mají být tato řešení “praktická”, mohou být dosažena pouze prostřednictvím již existujících vládních a státních institucí, což znamená pouze jediné: dospět k názoru, že naše problémy mohou být vyřešeny vládou. Připustit to znamená popřít anarchistickou kritiku vlády jako takovou – kritiku, založenou nikoli na emocích, nebo předsudcích, ale na nashromážděné znalosti smyslu a funkce vlády a státu. (…)“

• Redakční poznámka: Autor těchto slov, Vernon Richards, vydal skvělou knihu “Poučení ze španělské revoluce“, jejíž český překlad v roce 2000 vydala Federace sociálních anarchistů (FSA). Publikace je ke stažení zde: https://proletarchiv.yolasite.com/resources/Richards.V.2000-Pouceni.ze.spanelske.revoluce_Anarchisticka.knihovna.FSA.odt . K onomu citátu, který je právě z této knihy, lze dodat, že při jeho čtení si nelze nevzpomenout na “anarchisty”, kteří v současnosti ve jménu “pragmatismu” a “realistických řešení” chodí k volbám, žádají politiky o podporu squattingu, podporují ukrajinskou armádu a nabádají nás k zapojení do války na straně ukrajinského státu…