Stát a kapitál neodumře, jak si mnozí anarchisté očividně myslí. Tento postoj není zakořeněn pouze v abstraktní rovině „čekání“, někteří dokonce otevřeně odsuzují akce těch, pro které tvorba nového světa znamená zničení toho starého. Útok je odmítnutím zprostředkování, pacifikace, obětování, přizpůsobování a kompromisu.

Cesta k povstání se nám otevře prostřednictvím činů a učením se jednat, ne propagandou, ačkoliv i propaganda hraje roli ve vyjasnění toho, jak jednat. Čekání nás učí pouze čekat, jednáním se člověk učí jednat.

Síla povstání je sociální, ne vojenská. Měřítkem pro hodnocení důležitosti zobecněné revolty není ozbrojený střet, ale naopak rozsah paralýzy ekonomiky a normality.

• Úryvek textu, který poprvé vyšel v Killing King Abacus #2 (Léto 2001)