Je to jako ranní velikonoční vajíčko. Přebíráme odpovědnost za požáry z noci 18.3.2020. Došlo k nim u dvou společností, které se podílejí na výstavbě nového vězení Zwickau-Marienthal. [1]

Je výročí Mezinárodního dne politických vězňů. Tento den byl vyhlášenou vzpomínkou na mnoho bojujících soudruhů a soudružek ve zbrani, kteří a které jsou ve vězeních po celém světě. Datum vychází ze dne, kdy byla v roce 1871 vyhlášena Pařížská komuna. Pro mnoho lidí byla Pařížská komuna referenčním bodem pro revoluční úsilí o sociální spravedlnost a politickou svobodu. Rozbití komuny, masakr tisíců komunardů a deportace stovek do trestních kolonií, kde zemřely pomalou smrtí. To mělo ukázat všem revolucionářům na světě, co je buržoazní vláda připravena dělat, když vidí svou moc ohroženou.

Dokonce i dnes tisíce revolucionářů sedí ve věznicích tohoto světa. Emancipační boj se odvíjí od komuny. Její děti přišly a stále se dostávají pod kola represí. Vždy docházelo k boji za osvobození a podporu vězňů. Základní kritika nadvlády byla spojena s kritikou vězeňského systému a morálky trestu. Požadavek na osvobození vězňů se často proměnil v požadavek zrušit věznice a zcela překonat princip trestu.

V průběhu vzpoury roku 1968, poté, co bylo uvězněno mnoho aktivistů, vzniklo silné hnutí solidarity. Otázka vězení vedla k obecné kritice trestního systému. Existovaly však různé přístupy k této otázce a rozlišování politických a sociálních vězňů. Rozdíly byly také vyjádřeny v požadavcích uvězněných městských partyzánů a podpůrných struktur z vnějšku. Někteří se zaměřili na zvláštní zacházení s politickými vězni a jiní dávali přednost požadavkům, které byly důležité pro všechny vězně. Někteří sociální vězni projevili solidaritu s revolucionáři a šli do hladovek. To vše se odehrálo ve velmi politizujícím období. Bylo předpokládáno, že političtí vězni a jejich boje znovu potvrzují sociální vězně v povstání. Bojům vězňů se ve spolupráci s vnějšími podpůrnými skupinami dostalo široké sociální pozornosti. První trestní zákoník z roku 1977 by bez tohoto odporu neexistoval.

Naše cesta nás nevyhnutelně nepovede za bod, kdy jsou blízcí posláni do vězení. S narůstající konfrontací v sociální válce se bude zvyšovat i počet vězňů. Na jedné straně, protože ochota obyvatelstva podstoupit rizika vzroste, na druhé straně, protože orgány represe zintenzivní svou práci, a to jak z hlediska kvality, tak kvantity. Revoluční hnutí se tak nemůže vyhnout řešení otázky vězení.

Měli bychom vidět vězení jako pole sociálního boje, kde můžeme politicky zasáhnout. Může nám to umožnit setkání se zbraněmi těch, kteří (také) neměli tu výhodu, že by vyrůstali ve stabilních podmínkách, a tak spadli do spárů státu. Vězení je ovlivněno zejména nižší proletářskou třídou, marginalizovanými, prekarizovanými. Patří mezi ně výdělečné osoby s nízkými příjmy, nezaměstnaní, migranti, ilegálové, mladí lidé a drogově závislí. Lidé, kteří v kapitalismu dostali nejhorší kartu, nenarodili se bohatí, a proto mají na současné situaci co kritizovat. Celý jejich život byl pravděpodobně bojem – povzbuzujme je, aby pokračovali v boji na naší straně. Proti systému, který je učinil nejprve chudými a poté „kriminálními“.

V současné době jsou ve věznicích v mnoha zemích po celém světě vzpoury. Masivní omezení v důsledku pandemie koronaviru vedla k nepokojům v Itálii, Francii, Španělsku, Portugalsku a Brazílii. V Brazílii uniklo ze tří různých věznic 1350 vězňů. V Itálii se přes zdi ve Foggii podařilo dostat více jak 50 lidem. Někteří z nich zatím dokázali odolat pokusům státu o vystopování. Během této krize byli lidé zbaveni posledních ústupků státu. Možnost být navštěvováni příbuznými a přáteli, být venku po dobu několika hodin během dne a komunikovat s ostatními vězni. Také zásobování potravinami se hroutí kvůli masivním omezením. Lékařská péče je otřesná a téměř neexistující. Represe, které následovaly po nepokojích, si již vyžádaly několik životů. Jedenáct lidí zemřelo při povstáních v Itálii. Informační situace je obtížná, protože strategií státu, vždy bylo, aby povstalci byli neviditelní. Šířily se zprávy, že někteří z nich podstoupili sebevraždu. Takovýmto zprávám samozřejmě nelze věřit. Metodika maskování vraždy jako sebevraždy ve vězení je populární strategií represivních autorit. Likvidování vzdorovitých jednotlivců pod radarem veřejnosti.

Také v Německu byly vězeňské podmínky před několika dny omezeny; v mnoha federálních státech byly možnosti návštěv radikálně omezeny a služby, jako je terapie, byly pozastaveny. Situace se bude i nadále zhoršovat.

Je proto o to důležitější nezapomenout na nejizolovanější členy společnosti. Základní potřeba interakce člověka se nesmí dále omezovat. V době krize jsou prekarizovaní zasaženi vždy nejvíce. Obzvláště v současné situaci nemají tito lidé téměř žádnou šanci na dostatečnou zdravotní péči. Jsou také těmi, kteří budou nejvíce zasaženi nejbližšími mimořádnými zákony.

Podpořme vězně a využijeme našich možností mimo zdi, abychom zviditelnili jejich boje!

Proti nespravedlivému životu a za svobodu! Otevřete svou mysl povstání!

Zdravíme 3 z park bench crew, kteří jsou v současné době v mamutí zkoušce. Jsme také rádi, že když slyšíme, že Peter Krauth je zpět venku a nebude vydán do FRG.

• [1] V Bad Lausick, Elektro Lehmann a v Treuen, Scholz GmbH
• Zpracováno podle článku Saxony, Germany: Double Incendiary Attack Against Prison Construction Companies https://anarchistsworldwide.noblogs.org/post/2020/03/22/saxony-germany-double-incendiary-attack-against-prison-construction-companies/