Pro spuštění videa, klikni na link nebo na fotku!
Následuje třetí část vyprávění o anarchistických expropriátorech. První část je ZDE a druhá část ZDE.
V noci z 28. na 29. dubna 2024 byl proveden zápalný útok na pozemek Armina Pappergera v Hermannsburgu, Turnerstr. na rohu Immenhoopu, kde bylo na jeho zahradní domek umístěno zápalné zařízení. Papperger je generálním ředitelem společnosti Rheinmetall, jednoho z velkých hráčů v německém zbrojním průmyslu.
Papperger se zde v Südheide cítí jako doma. Je obklopen vojenskými výcvikovými prostory a nedaleko bojového výcvikového střediska GÜZ v Altmarku. Závod Rheinmetall v Unterlüßu je vzdálen jen co by kamenem dohodil. Zde pracovaly tisíce nuceně nasazených dělníků, kteří v závodě Rheinmetall-Borsig pracovali pro německé válečné hospodářství. V regionu, kde po válce našlo útočiště mnoho národních socialistů, včetně Adolfa Eichmanna a vraha z Adretinských jeskyní Kapplera. V regionu, kde se v 80. a 90. letech 20. století pravidelně konala nacistická vojenská cvičení. Nedaleko Pappergerova domu se nachází Munster, jedna z největších vojenských základen v Německu. V tomto prostředí se cítí bezpečně a je dobře přijímán, a to i svými přáteli, s nimiž se tento hobby lovec občas vydává na slídění. Dnešní noc mu však možná naznačila, že nemá jen přátele a že jeho útočiště není bezpečné.
Došlo k prořezání 14 pneumatik na 7 vozech vojenských náborářů poblíž nákupního centra. Dalších 14 pneumatik bylo poškozeno na nedaleké bezpečnostní firmě.
Proti vojenské mašinérii. Proti každému národnímu státu. Proti ochráncům soukromého vlastnictví.
Ti, kdo se snaží udržet smír v této době otřesů, jsou nepřátelé svobody. Ti, kdo provádějí probíhající pochod smrti, jsou našimi hlavními cíli.
Anarchist Sabotage of Military Recruiter Cars – Bloomington, IN (USA)
Záhy poté, co došlo eskalaci války na Ukrajině, se pod praporem anarchie začaly výrazně projevovat dvě naprosto odlišné tendence. Jedna tendence trvá na tom, že všechny mezistátní válečné konflikty jsou válkami buržoazie proti proletariátu, a tudíž naše účast v nich nemůže prospět zájmům vykořisťované třídy. Druhá tendence se zaměřuje na materiální, ideologickou a propagandistickou práci na podporu státního válečného úsilí Ukrajiny a považuje to za pragmatický krok pro budoucí sebeorganizaci.
Při pohledu na tyto dva směry mnozí hovoří o zásadním rozkolu v anarchistickém hnutí. Jenže “teorie rozkolu” předpokládá, že jde o různé projevy jednoho hnutí, což však neodpovídá realitě. Jsme spíše svědky toho, jak se s použitím stejné anarchistické symboliky rozvíjí dvě naprosto odlišná hnutí: revoluční proletářské hnutí nahlížející svět optikou třídního boje a hnutí černorudé sociální demokracie nahlížející svět optikou radikálního demokratismu tj. levicového reformismu a oportunismu. Read More
Dne 6. prosince 2023, ve věku 86 let, zemřel dlouholetý anarchista Alfredo Maria Bonanno. Prožil neuvěřitelný život a ještě před 14 lety, ve svých 72 letech, čelil obvinění z vyloupení banky. Mimo jiné napsal knihu “Ozbrojená radost“, kterou soudce nařídil zakázat a spálit všechny její výtisky. Za vydání knihy byl uvězněn. Alfredo byl jedním z nejlepších autorů povstalecké tendence a jedním z nejpozoruhodnějších anarchistů 20. a 21. století, pokud jde o jasnost jeho myšlenek a teoretický vliv. Nechť je jeho život inspirací pro nás všechny.
Upřímnou soustrast jeho parnerce Annalise a synovi Alfredovi. Člověk, kterého jste ztratili, pro Vás jistě znamená ještě víc než pro nás všechny v anarchistické galaxii, kteří jsme četli jeho spisy a byli jimi ovlivněni.
Soudruhu, odpočívej v síle. Byl jsi skutečný. Ať žije boj za sociální revoluci. Ať žije anarchie.
V sobotu 4. 11. 2023 v poledne proběhlo vyvlastnění v s/m My Market na ulici Agia Sophia, v jedné z nejcentrálnějších částí čtvrti Vyrvna.
Ve dnech 18. a 19. září 2023 od 8:30 proběhne u Okresního soudu v Mostě další jednání v kauze Fénix 2.
V roce 2021 byli obžalovaní zproštěni obžaloby, pouze jeden z nich byl uznán vinným za drobné delikty, a soud upustil od jeho potrestání. Hlavní obvinění se týkala podpory a propagace Sítě revolučních buněk (SRB), povstaleckého anarchismu, vydírání a poškozování cizího majetku. SRB se několik let zaměřovala na
sabotáže na majetku policie a kapitalistů. Za tyto akce nebyl dosud nikdo odsouzen a usvědčen.
18. října 1925 vklouzly „filmovým stylem“ do tramvajového depa Las Heras přímo uprostřed čtvrti Palermo v Buenos Aires tři osoby. Jedna z nich měla masku. „Ruce vzhůru!“ zakřičeli lupiči na pokladníky se silným španělským akcentem a požadovali peníze. Zaměstnanci koktavě vysvětlili, že peníze jsou už v trezoru a klíč má manažer, který už odešel. Lupiči se mezi sebou v rychlosti poradili a pak zmizeli, celý jejich úlovek tak tvořil pytlík, který sebrali z pokladny, obsahující 38 pesos v drobných mincích. Venku čekal další komplic a o kus dál stálo připravené auto. Pachatelé zmizeli beze stopy.
Anarchistické hnutí v Argentině patřilo svého času k největším na světě, nějaká samostatná publikace v češtině, zabývající se tímto tématem, však zatím chybí a k dispozici tak máme jen zmínky v šířeji pojatých dílech, jako je např. Damierova Historie anarchosyndikalismu. Pokud však ovládáte nějaký světový jazyk, můžete sáhnout po knihách argentinského historika Osvalda Bayera.
Od propuknutí války na Ukrajině zaplavuje anarchistické prostředí válečná propaganda. Rozšiřují ji liberálové a sociální demokraté, kteří si z kdovíjakého důvodu říkají anarchisté. Snaží se získat stoupence pro jejich militarismus a tvrdí, že to je protiválečný postoj. Mluví o internacionalismu, ale záhy přiživují ukrajinský nacionalismus. Říkají, že jsou proti všem státům, ale nabádají ostatní k podpoře armády, která hájí panství ukrajinského státu.
Následující překlad z webu CrimethInc. přináší text, který poslali francouzští kamarádi třetí den nepokojů po vraždě teenagera Nahela Merzouka francouzskou policií ve městě Nanterre na předměstí Paříže. Poskytuje analýzu situace a přehled boje proti policejní brutalitě ve Francii od 70. let 20. století.
Suché palivo je jedním z nejlepších přátel partyzánů. Právě suché palivo zničilo auto Natálie Abijevové, organizátorky nadace Pozdravy z domova, která zásobuje Putinovy stoupence bojující na Ukrajině. Povíme vám více o práci s ním.
Temné stíny se potulují ulicemi s dlouhými zbraněmi v neoznačených vozidlech. Protiterorističtí agenti v kuklách střílející na kolemjdoucí na potkání a náhodně zatýkají. Policie pronásleduje uprchlíky se zbraní v ruce a křičící “stůj, nebo tě zastřelím, ty hajzle” nebo “zastřelím tě, jsi mrtvý”. Policejní auta úmyslně naráží do lidí. Lidé leží na zemi postřeleni gumovými projektily. Systematicky namířené zbraně a střelba bez varování ze strany polovojenských jednotek. To nejsou obrazy latinskoamerické diktatury. To je síla, kterou Macron nasadil ve Francii po popravě teenagera policistou. Zatímco média vnucují lidem strach z “nepořádku”, aby neutralizovala legitimní vzpouru, nastupuje diktatura.
Předevčírem, 27. června, zastřelil policista v Nanterre sedmnáctiletého Nahela. Byla to poprava za něco, čemu se začalo říkat “útěk” nebo “odmítnutí uposlechnout”, za něco, co vypadá jako snaha utéct, aby nezůstal napospas dvěma policistům připraveným zabíjet. Nemáme slova – stále je hledáme -, abychom vyjádřili svůj hněv a naprostou solidaritu, a to bezpodmínečně. A ještě předtím, než se dozvíme další podrobnosti o tom, co se stalo, tisk chrlí zvěsti přímo z policejního okrsku. Zde je jen několik myšlenek, protože cítíme, že je nutné se vyjádřit.
Dne 27. června 2023 došlo v pařížském Nanterre k policejní vraždě Nahela, teenagera severoafrického původu. Okamžitě to vyvolalo výbušnou reakci v celé Francii a dokonce i na jejích karibských územích. Její rychlost a rozsah zaskočily francouzský stát, který nyní hrozí vyhlášením výjimečného stavu.
Podívejme se, co zajímavého se v posledních týdnech událo v ruském radikálním undergroundu, kromě mnohem senzačnějších operací ukrajinských speciálních služeb. Titulní fotografie z poloviny dubna ukazuje, jak ve třech městech najednou – Uljanovsku, Rostově a Jekatěrinburgu – někdo hacknul billboardy a zveřejnil protiválečná prohlášení mobilizovaných vojáků nebo jejich příbuzných.
Fire Ant neboli ohnivý mravenec je čtvrtletník, který vydává skupinka anarchistických vězňů z USA ve spolupráci s Anarchist Black Cross Bloomington a právě na stránce https://bloomingtonabc.noblogs.org si můžete všechna čísla stáhnout v PDF. Zatím poslední čtrnácté číslo vyšlo v listopadu 2022.
Polemika proti vlně militarismu, kterou anarchistické hnutí v Británii zaznamenalo po ruské invazi na Ukrajinu v únoru 2022.
Federace sociálních anarchistů (FSA) v roce 2000 vydala český překlad knihy Přátelé Durrutiho 1937-1939 od Agustina Guillamóna. Je nám ctí, že můžeme po bezmála čtvrt století přinést další vydání.
́Přátelé Durrutiho ́ (La Agrupación de los Amigos de Durruti) bylo anarchistické uskupení založené ve Španělsku těmi, kteří se během revolučních dnů stavěli nepřátelsky k militarizaci a později mnoho z nich opustilo nově zformovanou Lidovou armádu poté, co byly rozpuštěny dobrovolnické milice. ́Přátelé Durrutiho ́ byli kritickým hlasem uvnitř CNT – FAI, důslední revolucionáři a oponenti kolaborace se státem. Byli velice vnímaví k tragickým chybám, které se udály ve jménu anarchismu a sociální revoluce. Chtěli je napravit a dopomoc pracující třídě z bahna reformismu a kontrarevolučního politikaření. Možná, že v důsledku zase tak úspěšní nebyli, ale nesporně v jedné věci ano. Podařilo se jim odhalit iluze, selhání a omyly, které se vyjevili v takových událostech jako bylo přijetí ministerských křesel anarchisty nebo podřízení anarchistických milic byrokratické mašinérii státu a militarizaci.
Alfredo Cospito, je 55letý individualistický anarchista, který je již několik let vězněn za různé akce, k nimž se veřejně hlásí. Od 20. října 2022 drží hladovku proti režimu věznění 41 bis a doživotnímu trestu, kterému je již několik měsíců vystaven.
Jeho protest není jen osobní, ale je to politický boj proti 41-bis a doživotnímu vězení obecně, boj, v němž chce podle svých slov pokračovat různými formami v případě, že tato ustanovení budou zrušena.
Alfredo Cospito a Anna Beniamino byli obviněni z účasti a organizace série útoků, které se odehrály v Itálii s použitím primitivních výbušnin na počátku roku 2000. Tyto akce způsobily menší škody avšak žádné mrtvé ani zraněné. Jejich účast na těchto útocích nebyla nikdy přímo a přesvědčivě prokázána, ani se k ní nikdy nepřihlásili.
Za tyto skutečnosti však byli původně odsouzeni za trestný čin “obyčejného masakru” k 15 letům vězení, právě proto, že se jednalo o masakr, ale bez obětí a zraněných… Později však byl tento trestný čin u Nejvyššího soudu dále překvalifikován na trestný čin “masakru proti bezpečnosti státu”, což je jeden z nejzávažnějších trestných činů v trestním zákoníku, který stanoví pevný trest odnětí svobody na doživotí.
41-bis, známý také jako “tvrdé vězení”, zvláště postihující režim, který se zrodil v roce 1992 jako prostředek boje proti mafiím a v roce 2000 byl rozšířen i na teroristické organizace, je režimem, jehož ústavnost i způsoby jeho uplatňování vyvolaly u řady právníků značné pochybnosti.
Alfredo Cospito je prvním a jediným anarchistou, vůči němuž byla v Itálii uplatněna tato vězeňská opatření.
Dokument “Fino All’ Ultimo Respiro” se pokouší rekonstruovat události, které Alfredo Cospito prostřednictvím hladovky podnikl jako anarchistický vězeň v boji proti italskému státu a jeho nepřiměřenému použití síly.
V sobotu brzy ráno bylo zapáleno šestnáct vozidel Poste Italiane a v noci na sobotu shořelo v Římě 22 autobusů. Tomu předcházelo zapálení telekomunikačních sloupů v Janově, krátce před velkým antifašistickým pochodem v Miláně, kterého se zúčastnilo přes 4000 anarchistů, aby si připomněli 20 let od vraždy Davide Casareho (Dax) a na znamení solidarity s bojem Alfreda, který nyní drží 150. den hladovky, proti 41bis.
Tento týden se očekává mnoho událostí v souvislosti s kroky učiněnými na Alfredovu obranu a také s nadcházejícím přezkumem žádosti o odvolání 41bis a jeho zadržení ze zdravotních důvodů odvolacím soudem v Miláně dne 24. března.
Stanovisko FAI je uvedeno jako samozřejmost: Politici, soudci, policisté, novináři a lékaři jsou terčem útoků. Pokud bude soudruh Alfredo zavražděn, všichni vedoucí představitelé dostanou, co si zaslouží. Mohou vraždit bojovníky, ale nemohou vraždit ideje. Dokud existují lidé, kteří mohou zemřít v boji za tyto ideje, zůstávají naživu ti, kteří zemřeli v boji všech, kteří zůstávají a pokračují.
Milujeme Život, a proto se nesmíříme s jeho ponižováním. Tato společnost pokrytectví a vykořisťování člověka člověkem nám bude vždy čelit.
Válka zuří dál a my pokračujeme, stále silnější a silnější, stále odhodlanější, až do posledního dechu. Nikdy se nevzdáme – naše srdce jsou plná a naše city silné.
Až do zničení této otrokářské společnosti. Nikdy se neskloníme!
SMRT JEJICH CIVILIZACI!
AŤ ŽIJE ČERNÁ INTERNACIONÁLA!
| English | Français | Čeština | Español | Deutsch | PDF |
Zdá se, jako by to bylo včera, kdy jsme se konečně zbavili „pandemické krize Covid-19“ (i když někteří tvrdí, že se jí nezbavíme nikdy), a už je tu „krize“ nová. Podle dominantního buržoazního narativu je válka na Ukrajině novým důvodem, aby proletariát odložil uspokojování svých potřeb na neurčito. Místo toho bychom se měli spojit se silami „naší“ buržoazie v jednotné frontě a obětovat se pro „vyšší dobro“, kterým je buď „obrana územní celistvosti Ukrajiny“, nebo její „denacifikace“ – podle toho, kde žijeme.
Anarchokomunistická bojová organizace (Boyevaya organizatsiya anarkho-kommunistov; БОАK) je známá partyzáskými akcemi proti válečné infrastruktuře. Za sebou mají například sabotáže vojenské vlakové linky v Rusku nebo expolozi železničního mostu vedoucího k objektu ruského ministerstva obrany. Mediální projekt Popular front přináší v angličtině videorozhovor o aktivitách БОАК.
Více informací o БОАК najdete zde:
________
„Někteří kritici si myslí, že anarchisté přehnaně zdůrazňují korumpující vliv moci na jednotlivce. Zastávají rovněž názor, že ti anarchisté, kteří pohlížejí na všechny vlády stejně, nejsou realističtí a namísto tohoto názoru vždy prosazovali pohled, že z anarchistického hlediska bychom měli upřednostňovat a podporovat vládu, respektující svobodu slova a tisku oproti té, která potlačuje elementární svobody a požaduje od občanů jednohlasné vyjádření podpory. V podstatě to může být oprávněný názor, ale je to nicméně volba mezi dvěma zly, ignorující skutečnost, že vláda, která si může dovolit to, že ji lidé budou kritizovat a slovně napadat, je ve skutečnosti silnější a stabilnější, než vláda, která nepřipouští jakoukoli kritiku společenského uspořádání a lidí u moci. Ta první je proto z revolučního hlediska větší překážkou na naší cestě.
Mnoho anarchistů bylo ovlivněno zmíněnou kritikou a lidmi, kteří sice sympatizují s anarchistickou filozofií, ale nicméně ji považují za utopickou a její praktické uskutečnění za nemožné. “Možná za tisíc let,” odpovědí, když se jich zeptáte na vyřešení aktuálních problémů. Tito anarchisté, pobouření obviněním, že jsou jen snílci, se snaží nalézat a prosazovat “praktická řešení”, schopná okamžitého uskutečnění. Pokud ale mají být tato řešení “praktická”, mohou být dosažena pouze prostřednictvím již existujících vládních a státních institucí, což znamená pouze jediné: dospět k názoru, že naše problémy mohou být vyřešeny vládou. Připustit to znamená popřít anarchistickou kritiku vlády jako takovou – kritiku, založenou nikoli na emocích, nebo předsudcích, ale na nashromážděné znalosti smyslu a funkce vlády a státu. (…)“
Assembly je online anarchistické médium z Charkova na Ukrajině. Od počátku agrese armády Ruské federace tento projekt za dramatických okolností pevně drží anarchistický a internacionalistický prapor. V bombardovaných lokalitách se účastní akcí solidarity a odporu zdola, aniž by se utápěl v podpoře ukrajinské vlády. Zachovává si kritický postoj k ukrajinskému státu i jeho řídícím orgánům, přičemž odhaluje zkorumpovanost různých úrovní státní správy. Assembly též poskytuje informace pracujícím a kritizuje místní šéfy, kteří využívají situace k ještě většímu vykořisťování pracující třídy.
Assembly hlasitě a jasně zastává anarchistické, protistátní a antimilitaristické zásady, zatímco většina “anarchistických” jednotlivců a skupin na Ukrajině hodila všechny zásady přes palubu, jakmile začala invaze.
Vzhledem k tomu, že ruská armáda zničila základní infrastrukturu, bude mít ukrajinské obyvatelstvo nedostatek tepla, přičemž zima bývá v této oblasti obzvlášť krutá. Energetický problém, který se již dotýká mnoha z nás, na Ukrajině vyvstává ještě dramatičtějším způsobem. Proto s blížící se zimou vyhlašujeme naléhavou výzvu k solidaritě s projektem Assembly a jeho aktivitami. Jedním z důležitých projektů je vznikající komunitní topeniště, které pomůže lidem v Charkově přežít zimu během topné krize. Tento projekt mimo jiné podporuje i kampaň Make Tattoo Not War (MTNW), přičemž je možné k podpoře využít fond o kterém jsou informace na stránkách MTNW.
Italský anarchista Alfredo Cospito drží od 20. října 2022 hladovku na protest proti režimu 41-bis. Na znamení solidarity se k němu připojili další vězni.
V roce 2007, v době nenápadných společenských procesů, které měly vyvrcholit povstáním v prosinci 2008, se úřady staraly o jedno ze svých oblíbených dětí. George Voulgarakis, člen nejhlubšího stranického aparátu řecké politické strany Nové demokracie a ministr veřejného pořádku, se ocitl ve víru skandálů s odposlechy telefonních hovorů a “zmizení” pákistánských migrantů a uprchlíků. Stát se však o své děti vždy postará a Voulgarakis odjíždí na “dovolenou”, pryč od “horkého bramboru” ministerstva veřejného pořádku, a přebírá “uvolněné” ministerstvo kultury.
Někteří lidé však nezapomínají a neodpouštějí. Dne 3. července 2007 v 10:00, několik hodin poté, co Voulgarakis a jeho policejní doprovod dorazili na ministerstvo v Bouboulinasově ulici, je napadla skupina dvaceti anarchistůů se zápalnými lahvemi a kempinkovým plynem, který spadl do Voulgarakisova vlastního vozidla. Policisté zahájili na soudruhy palbu a jen tak tak se jim podařilo přimět je k ústupu.
Zaútočili jsme na Deutsche Bahn v rámci vzdoru proti válečné logistice v Evropě. Nezapomněli jsme, že se tato společnost již léta podílí na dodávkách zbraní, i když se v současné době snaží vybělit svůj obraz “humanitárními” dodávkami na Ukrajinu. Zejména naši přátelé v Rojavě jsou každý den zabíjeni zbraněmi dodanými DB. Mezi DB a fašistickým režimem Erdogana existuje úzká spolupráce. Proto jsme v noci z 28. na 29. dubna 2022 zapálili anténu DB na jižním předměstí Lipska.
Trať, na které se anténa nachází, byla a stále je využívána pro dodávky zbraní. Snažíme se svými prostředky postavit proti současné logice války a chceme, aby materiální škody byly co největší. Když se tato linka zrovna nepoužívá k přepravě vojenské techniky, posílají se po ní auta, uhlí a další ničivé suroviny do celého světa.
Motivuje nás také snaha konečně se vymanit z bezradnosti, která trvá přinejmenším od epidemie Covid-19. Sabotáž válečných materiálů se nezdá být běžnou praxí a navíc je diskreditována obvyklým diskurzem buržoazní levice (a la “Samozřejmě, že Ukrajina má dostávat zbraně – vždyť se tam brání svobodný svět!”).
Nevěříme v “předvoj”, ale kdybychom dokázali motivovat další lidi k provádění sabotáží, udělalo by nám to samozřejmě radost. Nechť se kouř našeho požáru valí směrem k Mnichovu, kde bylo zahájeno vyšetřování pro zločinné spolčení, včetně příkazu k domovní prohlídce.
Zaútočme na militarismus!
Za anarchii!
Ladislav Kuc byl v roce 2012 zatčen na Slovensku a od té doby si odpykává trest odnětí svobody. Byl obviněn z nedovoleného držení zbraní, výroby výbušnin a terorismu. Provedl bombový útok před McDonaldem 28. prosince 2011, při kterém nedošlo k žádným zraněním. Při domovní prohlídce policie našla materiály související s Animal liberation front (ALF) a komponenty pro další bombu.
Trest odnětí svobody se blíží ke konci, ale jeho případ nebyl příliš medializován, takže o něm mnoho lidí neslyšelo. Navíc po propuštění, které je naplánováno na 1. ledna 2023, musí ještě zaplatit pokutu.
Na Ukrajině stále zuří válka zahájená invazí ruské armády. Někteří nám ji chtějí prezentovat jako slavný odpor celého ukrajinského lidu proti ruskému fašismu, jiní ji budou líčit jako legitimní odpověď Ruska na imperialismus NATO.
Pravda je taková, že ve válce umírají vždy titíž lidé. Ti, kteří jsou příliš chudí na to, aby mohli utéct, ti, kteří nemají peníze nebo známosti, aby se vyhnuli povinným odvodům, ti, kteří dnes byli donuceni jít do zákopů hájit zájmy svých včerejších vykořisťovatelů, aby je zítra mohli titíž vykořisťovat nanovo. Zkrátka proletáři, ti, kteří stejně jako my, vy, ty, nemají jinou možnost, jak přežít, než jít každý den prodat svůj čas a své tělo, aby mohli šéfové ve všech zemích na světě bohatnout. Válka zuří i za hranicemi Ukrajiny. Ti, kteří nezemřou pod bombami, budou trpět hladem způsobeným sankcemi a ekonomickými dopady i tisíce kilometrů od frontové linie.
[ – Українська – ] [ – Русский – ] [ – Deutsch – ] [ – English – ] [ – Français – ] [ – Italiano – ] [ – Magyar – ] [ – Español – ] [ – Hrvatskosrpski – ] [ – Ελληνικά – ]
Válka na Ukrajině pokračuje se všemi negativními důsledky pro velkou část světa. Pokračují však také akty dezerce a vyhýbání se odvodům, což by v případě masového rozšíření mohlo významně přispět k ukončení války. Anarchisté z regionu střední Evropy proto uveřejňují tuto výzvu k organizování aktivní podpory dezertérů. Ať žijeme kdekoli, udělejme z každého dalšího dne, den mezinárodní solidarity pracující třídy a odporu proti válce. Organizujme se na pracovištích, ve školách i v ulicích s cílem posílit vliv dezerce. Bojujme za důstojné podmínky pro všechny, kteří odmítají sloužit jako potrava pro děla v meziimperialistické válce.
Obyvatelé ukrajinských měst vycházejí do ulic, aby protestovali proti výpadkům elektřiny. Úřady a energetické společnosti se je snaží ospravedlnit odkazem na vojenskou situaci a ostřelování. Tyto argumenty však nepřesvědčují protestující, kteří nejsou ochotni “vydržet kvůli vítězství”, zejména na pozadí zjevné sociální nerovnosti.
17. listopadu 2022 ve večerních hodinách protestující v Kyjevské čtvrti zablokovali silnici poblíž nákupního centra. Byli rozhořčeni, že sedm domů je již třetí den bez proudu, ačkoli do okolí je elektřina dodávána. Shromáždění bylo rozpuštěno policií.
Ve stejný den se před budovou oblastní správy v Černihově konala další protestní akce kvůli odpojení elektřiny a vody.
Mezitím 19. listopadu ráno protestující zablokovali dopravu na křižovatce v kyjevském okrese. Důvod byl stejný – nedostatek světla.
Šéf oděské správy Marčenko v obavě z eskalace spontánních protestů slíbil, že již druhý den ráno budou připojeny domy, které jsou již delší dobu bez světla. Ukazuje se, že protesty se vyplácejí i ve válečných podmínkách.
Z “rozdmýchávání” protestů byli okamžitě obviněni “ruští boti”, kteří se snaží podkopat národní jednotu Ukrajinců. Je jasné, že propaganda protistrany se snaží využít nespokojenosti lidí. To však v žádném případě neznamená, že neexistují skutečné důvody k rozhořčení a protestům.
Dozvěděli jsme se, že anarcho-partyzán Igor Oliněvič byl přemístěn z cely, kde strávil tři týdny, a také, že ukončil hladovku. Zatím nejsou k dispozici žádné podrobnosti.
Přesně před dvěma lety, během běloruského povstání, podnikli čtyři anarcho-partyzáni odvážné žhářské útoky. Před zadržením se ozbrojené skupině “Černý prapor”, přezdívané anarcho-partyzáni, podařilo nelegálně překročit ukrajinsko-běloruskou hranici. Skupina pobývala několik týdnů v běloruských lesích a podnikala přímé akce proti represivním orgánům Běloruské republiky, mimo jiné v Soligorsku a Mozyru.
Došlo do e-mailu:
V pátek 21. 10. 2022 byla na běloruské velvyslanectví v Praze umístěna barevná zpráva: nejprve byla zeď výrazně poskvrněna rudou barvou a na tento podklad pak přišel černý nápis “FREEDOM FOR IHAR A.”
Rudá barva symbolizuje krev lidí, kteří jsou masakrováni běloruskou policií během demonstrací a v mučírnách KGB. Navíc při současné válečné agresi na Ukrajině je Bělorusko jeden z nejbližších partnerů ruského státu. Lukašenkův režim tedy má podíl také na krvácení lidí za hranicemi Běloruska.
Barevná úprava běloruského velvyslanectví v Praze je solidární pozdrav pro Igora Oliněviče (anglicky Ihar Alinevich). Tohoto anarchistu drží ve vězení, protože vzdoroval běloruské diktatuře. Je třeba mu vyjádřit solidaritu, usilovat o jeho osvobození. Igor se v děsivých vězeňských podmínkách rozhodl podstoupit protestní hladovku a existuje důvodná obava o jeho život. Běloruský režim totiž opakovaně projevil svou neúctu k životu, když nechává zabíjet lidi na ulicích, zaživa je pohřbívá v kriminálech, nechává je mučit KGBáky.
Barevná zpráva na zdi připomíná běloruskému režimu, že lidé vidí jeho zločiny a nebudou mlčet. V poslední době se množí barevné zprávy i na velvyslanectvích dalších států: Turecka, Ruska, Íránu, Ukrajiny… Je zjevné, že každý stát je utlačující politickou formací a lidé mají hodně důvodů všechny státy konfrontovat. Je skvělé, že když státníci útočí na lidské životy, v každé době jim někdo naštvaně odpovídá. Igor Oliněvič nezůstává ve svém boji sám a běloruský stát snad jednou padne.
Nepěknou zprávou však je, že policie zatkla osobu zodpovědnou za vyhotovení barevného vzkazu na běloruském velvyslanectví v Praze. Ještě téhož dne soud ve zkráceném řízení rozhodl o trestu 3 měsíce odnětí svobody s podmíněným odkladem 15 měsíců. Podle slov odsouzeného „Trest je sice nemilý fakt, ale faktem také je, že od projevů solidarity trest odradit nedokáže. Dojde pouze k přenosu aktivit na jiné pole a solidarita se projeví v jiné formě.“ Jaké aktivity a kde k nim dojde však upřesněno nebylo.
Od začátku invaze na Ukrajinu bylo v Rusku zaznamenáno 67 protiválečných žhářských útoků nebo pokusů o ně (34 před začátkem mobilizace a 33 od 21. září 2022). Většina byla provedena proti vojenským registračním a odvodním úřadům, náborovým kancelářím, obecním úřadům, úřadům Jednotného Ruska a Komunistické strany. Následují informace o některých přímých akcích ke kterým došlo během září a října 2022. Tento přehled je neúplný: neobsahuje mnoho útoků molotovy, které nezpůsobili požár nebo minuli svůj cíl, ani ty, kde se vyskytují velké pochybnosti.
Ve středu 21. září Vladimir Putin v projevu z Moskvy oznámil
částečnou mobilizaci 300 000 záložníků s cílem zahájit novou ofenzívu na Ukrajině, která začala již 24. února. To znamená, že válka právě dosáhla nové, vyšší úrovně. Mobilizace obyvatelstva je skutečně velmi vážnou záležitostí. Znamená situaci, jaká v Evropě dlouho nebyla, válku mezi dvěma evropskými zeměmi. A nyní bude probíhat snaha přimět obyvatelstvo, aby tento dekret přijalo.
[ – Deutsch – ] [ – Français – ] [ – English – ]
„My anarchisté, ať už žijeme kdekoli a mluvíme jakýmkoli jazykem, jsme solidární s vykořisťovanými lidmi, ať už jsou kdekoli, a s těmi, kteří žijí v hrozných podmínkách válek. Cítíme, že je naší povinností podporovat a být solidární s civilními hlasy, ale ne s politickými stranami, vládami a státy.“
zdroj: Kurdish-speaking Anarchist Forum (KAF)
Tento text je pokusem o kritickou reflexi současných militaristických tendencí v anarchistickém hnutí. Zároveň předkládá antimilitaristické pohledy jako způsob jakým se vyrovnat s válkou nejen teoreticky, ale také jak ji prakticky sabotovat. Je zarážejí kolik lidí hlásících se k anarchismu s propuknutím války na Ukrajině přijalo buržoazně-demokratickou propagandu a podporuje válečnou mobilizaci koordinovanou ukrajinským státem. Plně sdílíme znepokojení anarchistů z Oaklandu, San Francisca, New Yorku a Pittsburghu, kteří ve svém prohlášení uvedli: “Netoužíme po tom, abychom mezi anarchisty slyšeli další militaristické výzvy k eskalaci meziimperialistických válek.” Těší nás, že tento rozhořčený hlas se ozývá také z jiných částí světa, včetně regionů střední a východní Evropy. Váleční propagandisté se snaží tento hlas zneviditelnit, překřičet, marginalizovat, jenže on se vždy znovu vynořuje, jak dokládá i tento náš příspěvek.
V Praze došlo během několika dnů k barevným upravám dvou velvyslanectví.
Nejprve to bylo koncem září velvyslanectví Íránské islámské republiky. Tam se objevil rudý nápis We all are Mahsa Amini! (Všichni jsme Mahsa Amini!).
„Mahsa Amini byla zabita mravnostní policií za nedostatečné zahalení vlasů hidžábem, což v posledních dnech vyvolalo masové protesty po celé zemi. Přestože policie střílí do demonstrantů ostrými náboji a vláda odstřihla občany od internetu, protesty rostou a s nimi počet obětí“, píše se v prohlášení o tomto graffiti.
Druhá barevná úprava proběhla ráno 5. října 2022, kdy bylo ukrajinské velvyslanectví v Praze značně potřísněno rudou barvou.
Prohlášení k této události uvádí, že „tato akce proběhla v solidaritě s lidmi zasaženými válkou, všemi dezertéry, odpírači vojenské služby a těmi, kteří sabotují válečnou mašinerii. V pozadí tohoto solidárního aktu jsou stejné postoje, které byly vyjádřeny v Manifestu internacionalistů proti kapitalistické válce a míru na Ukrajině…
Je pochopitelné, že Putin a jeho stoupenci jsou kritizováni za zločiny, které páchají na lidech v ukrajiském regionu. Němělo by se ale zapomínat na podíl, který na těchto masakrech má Zelenskyj a ukrajinská vláda. V době, kdy putinova armáda bombarduje ukrajinská města, zelenského vláda zakazuje mužům odejít za hranice do bezpečí. Pod hrozbou trestu je drží v bobardovaných lokalitách a některé proti jejich vůli nutí riskovat život na válečné frontě. Je třeba to vyjádřit jasně: Zelenskyj je podobný sráč jako Putin! Oba mají na rukou krev civilních obyvatel.“
Celé prohlášení je dostupné na webu antimilitarismus.noblogs.org
LIDOVÉ PŘÍSLOVÍ:
Anarchistické a antimilitaristické projekty i jednotlivci z regionů střední Evropy tímto chtějí vyjádřit stanovisko k probíhající válce na Ukrajině. Zároveň chceme reagovat na chybné interpretace našich pozic, reprodukované jinými kolektivy a jednotlivci.
V pondělí 26. září 2022, několik dní po všeobecné mobilizaci vyhlášené ruským prezidentem, se pětadvacetiletý nezaměstnaný muž vydává do náborového střediska ve svém městě uprostřed Sibiře, 600 kilometrů severně od Irkutsku. Je poledne a Ruslan Zinin stoupá do čtvrtého patra budovy, až se dostane do zasedací místnosti, kde jsou již shromážděni ostatní budoucí rekruti. Naproti nim stojí velitel vojenského střediska Alexandr Elisejev, který brzy zaplní místnost svými válečnými projevy a vykřikuje pokyny. Tehdy Ruslan vykřikl na mladé lidi kolem sebe: “Nikdo nebudete válčit” a “Teď půjdeme všichni domů!” Pak, vyzbrojen svým přesvědčením, vytáhl zpod bundy malou podomácku vyrobenou pistoli a střelil komisaře do obličeje. Není třeba dodávat, že komisař okamžitě zavřel ústa. Zhroutil se na zem, načež upadl do kómatu a byl převezen do nemocnice.
Ruslan Zinin na rozdíl od svého bratrance nebo nejlepšího přítele nedostal mobilizační rozkaz k odchodu do války na Ukrajinu. Toho dne se vydal do náborového střediska na vlastní pěst, aby se svou podomácku vyrobenou zbraní bojoval vlastní válku. Naneštěstí při pokusu o útěk padl do spárů nepřítele.
Stojí také za připomenutí, že od začátku války bylo po celém Rusku vypáleno 54 náborových středisek nebo budov vojenské správy…
Přinášíme antimilitaristické prohlášení kurdských anarchistických skupin, které mají vlastní zkušenost s válečným konfliktem ve svých domovech.
Tradiční pouť pořádaná politickou stranou SPD zastavovala v mnoha městech po celé České republice již od konce srpna. Zakončením pouti pak byla poslední zastávka v Parku Přátelství na pražském Proseku ve čtvrtek 22.9. Právě tam čekalo Tomia Okamuru nepříjemné překvapení.
| Français | English | Español | Deutsch | Italiano | Čeština | PDF ǀ
„Jejich války! Naši mrtví!“ Pod tímto heslem se radikální proletáři distancovali od pacifistických pochodů, které se v ulicích španělských měst konaly v březnu 2004 po masakru v Madridu, při němž zahynulo více než 200 lidí. Právě toto defétistické heslo razili v reakci na vojenské angažmá Španělska v Iráku a „válku proti teroru“, kterou nastolil světový kapitalistický stát a jeho španělská pobočka. V jejich akcích zaznívala ozvěna mnohých historických projevů revolučního defétismu, které vymezují vývoj třídních společností, a tedy i třídní boj, třídní válku.
Jako sociálně-revoluční proletáři, komunisté, anarchisté… nemáme naprosto žádný hmotný zájem na tom, abychom se jakkoli stavěli na stranu kapitalistického státu a jeho demokracie, ať už je jakákoli, na stranu našich třídních nepřátel, našich vykořisťovatelů, těch, kteří nám s nasazenými bajonety vždy opláceli „olovem, kulometem, vězením“, když jsme bojovali a vyšli do ulic, abychom se domohli svého lidství. A to bez ohledu na povahu a politickou orientaci režimu ve vlasti A nebo ve vlasti B, které se v tom či onom okamžiku střetávají v mezistátním konfliktu za své vlastní dobyvačné a mocenské zájmy. Nikdy nebudeme solidární s žádným z našich vykořisťovatelů!
V březnu 2022 vtrhla do pražského squatu Bublina policie, která zde provedla domovní prohlídku. Zdůvodnila to tehdy podezřením, že se jedna přítomná osoba dopustila násilí proti orgánu veřejné moci (§ 323) a poškozování cizí věci (§ 228). Po několika měsíčním vyšetřování z těchto trestných činů byl obviněn člověk, který si však nepřeje být jmenován.
Následující rozhovor s projektem Komunistická levice je zde zveřejněn přestože Kronika odporu s touto skupinou nesdílí některé postoje. Rozhovor je přínosný především svou analytičností třídního terénu v českém regionu. Právě to je důvod, proč je zde sdílen. Původně vyšel v dubnu 2022, proto je třeba brát v úvahu neaktuálnost některých v něm uvedených údajů.
V posledních letech některé skupiny a jednotlivci hledají paralely mezi sociální revolucí ve Španělsku v letech 1936-1939 a takzvanou “rojavskou revolucí”. To se nyní odehrává i při účasti tzv. anarchistů a anarchistek ve válce mezi Ruskou federací a ukrajinským státem. My jsme tento paralelismus nikdy nepoužívali, protože z historického hlediska a ve vztahu k anarchismu nedává smysl.
Zveřejňujeme rozhovor mezi přáteli z Italské anarchistické federace (FAI) a ukrajinskou anarchistickou skupinou Assembly se sídlem v Charkově. Děkujeme FAI za poskytnutí rozhovoru a za cenné informace, které nám poskytla Assembly.
Jako revolucionáři a internacionalisté čelíme globálním vojenským konfliktům. Poprvé od hrůzostrašné druhé světové války se před námi skutečně zhmotňují a nebude to naposledy.