Základní otázka všech revolucionářů ve vztahu k Rojavě zní následovně: Je to, co někteří nazývají „Rojavská revoluce“, opravdu sociální revoluce nebo lépe řečeno, je součástí dynamiky ničení současného společenského řádu (tj. kapitalistického řádu)? Nebo jde spíše o proces instrumentalizace a usměrnění autentického hnutí vzpoury proti bídě a represi státu sociálně demokratickými (a tedy buržoazními) institucemi pod záminkou „sociálního osvobození“, které lépe ospravedlní jejich „boje za národní osvobození“?
V reakci na vraždu Michaela Raye Townsenda portlandskou policií, bylo 24. června zaútočeno na parkoviště s několika vozy policejního úřadu Portland. Do okolního ostnatého plotu byla vyříznuta díra a byl zasažen tucet vozidel. Všechna auta mají rozbitá okna, čelní skla, světla a zrcátka a na jejich exteriéry byly napsány zprávy abolicionistů / anarchistů. Hasicí přístroj naplněný barvou byl použit k úplnému zakrytí povrchu aut i jejich interiérů.
Před několika dny, během protivládních protestů v Kolumbii byla znásilněna policií 15 letá dívka. Poté, 2. července, feministická skupina zapálila policejní stanici pomocí molotovových koktejlů.
Od začátku povstání v Bělorusku uplynulo mnoho měsíců. Euforie ze srpna 2020 se pro některé postupně změnila v depresi, ale pro mnohé se stala základem politické organizace proti diktatuře.
Přišlo do e-mailu:
„V týdnu od 26. května do 1. června 2020 vypálila multirasová proletářská vzpoura vedená černými policejní stanice, zničila policejní auta, zaútočila na policii, přerozdělovala zboží a pomstila se za policejní vraždy bezpočtu černých i nečerných. Ale první červnový týden se, jak se zdá, všechno změnilo. Všichni jakoby zapomněli, že se něco z toho stalo, a místo toho jsme se stali dobrými protestujícími, stali jsme se nenásilnými a stali se z nás reformisté. Místo toho, abychom zaútočili na policii, jsme vydrželi nespočet pochodů, které neměly žádný jiný smysl, než pochodovat. Z revolučních abolicionistů jsme se stali reformistickými abolicionisty. Co se stalo?“
Cítíme křik po pomstě. Pomsta za Qosay Sadam Khalaf. Jaká odplata je však vhodná za vraždu mladého člověka? Kolik policejních vozidel a stráží musí shořet?
U dvou supermarketů přicházím k popelnicím ve kterých je vyhozena hromada dobrýho jídla. Chci si ho vzít a nasytit sebe i mé přátele. Ochranka mi v tom zabraňuje. Tváří se u toho pobouřeně, jako bych jim zrovna chtěl vybrakovat ledničku v jejich domácí kuchyni. Jednají agresivně a bezohledně. Ptám se proč se to děje. „Takové jsou pravidla. Nesmíš si to vzít.“
Ve středu 19. května časně ráno provedla řecká policie evikci jednoho z nejznámějších zasquatovaných prostorů v Aténách – samosprávného divadla Empros.
Během květnového povstání v Foumbotu byl zapálen soud. Došlo k tomu v reakci na smrt vězně, kterému nebyla poskytnuta lékařská péče.
Vězněný soudruh Davide Delogu ukončil 
Odhaduje se, že se tradiční prvomájové demonstrace v Paříži učastnilo asi 30 000 lidí. Velkou část z nich mobilizovali reformistické odbory CGT (Confédération Générale du Travail), dále Gilets Jaunes (
Zveřejňujeme anonymní vzpomínku na Matta Cicera, zesnulého anarchistického militanta, žurnalistu a komunitního organizátora.
Ve čtvrtek 22. dubna 2021 zahájil vězněný soudruh Davide Delogu hladovku.
Anarchistický informační a překladatelský projekt Act for Freedom Now! byl znovu zprovozněn online. Původní web byl 29. března 2021 
V Owerri vypuklo 5. dubna 2021 povstání při kterém ozbrojenci napadli vězení a osvobodili vězně. Militanti během útoků používali dynamit, výbušniny a sofistikované zbraně. Napadena byla i policejní stanice a zaparkované automobily v prostorách sídla. Operace trvala téměř tři hodiny.
Server 
Tato akce je součástí tlaku na západní kapitalisty, kteří obchodují s režimem Lukašenka, a tím zajišťují jeho přežití. Když jsme plánovali útok, byli jsme inspirováni úvahami uvězněného anarchisty-partyzána Igora Oliněviče, který napsal ve své knize „Jedu do Magadanu”: „Je v pořádku obchodovat i s kanibaly – to je podstata evropské politiky.” Příklad nábytkové společnosti IKEA, se sídlem ve Švédsku a v současné době registrované v Nizozemsku, dokonale demonstruje přesnost a význam Igorova závěru.
Během povstání, které nedávno zuřilo po celé Senegalu, militanti vypálili policejní stanici a vyvlastnili střelivo. Z místa byly také vyvlastněny počítače, židle, stoly, okna a dveře. Kromě toho bylo vypáleno také osm vozidel a stanice ve francouzkém vlastnictví. Militanti pálili pneumatiky a blokovali tak komunikaci spojující různá města.
11. března uplynou 4 měsíce ode dne, kdy byl zatčen Mikola Dziadok, běloruský bloger, politický analytik a anarchista – dnes je z něj fakticky zajatec diktátorského režimu Lukašenka. Víme, že běloruské vězení je drsné místo, v němž političtí vězňové zažívají nátlak a útrapy. Právě proto musíme šířit jejich hlasy. Mikolovi se povedlo z vězení odpovědět na otázky jeho kamarádů a spolubojovníků.
Kapitalisti mají sklady plné knih. Vydají nám je jedině výměnou za peníze. Za hodně peněz! Jsou to jejich pravidla, které neakceptuju. Vyvlastnila jsem proto knihy za které kapitalisti chtěli celkem 5980 Kč. Nedala jsem jim vůbec žádné peníze. Knihy teď budu sdílet. Některé využiju ve prospěch organizace dalšího boje.
„Názory, ktoré nás otravujú“ je séria krátkych komentárov k vyjadreniam, ktoré sme počas koronakrízy zachytili v našom okolí. 
Ve čtvrtek 25. února 2021 po poledni došlo ve vězení Croix-des-Bouquets, nedaleko města Port-au-Prince, k vězeňským nepokojům. Vězni rychle převzali kontrolu nad vězeňským zařízením. Podařilo se jim odzbrojit několik strážců, aby se dostali za mříže a zdi.
Oběvují se 
Publikujeme část dopisu od anarchisty Dmitrije Dubovského s jeho poznámkami o soudruzích 
Ve středu (20. ledna 2021) vypukly v Bosně nepokoje proti největšímu táboru migrantů v zemi, který se nachází v oblasti Blažuj, západně od hlavního města Sarajevo. Předtím 23. prosince na severu země 
Ilja Šakurskij, antifašistický politický vězeň v Rusku, na vás v tomto rozhovoru apeluje, abyste napsali jemu a také ostatním uvězněným v nechvalně známé kauze „Síť“. Na konci si přečtěte poznámku o tom, kam posílat zprávy.
Jak to bylo s nepokoji ve věznici Bělušice na mostecku? Spustila je pouhá fáma nebo jsou fámami spíše články médií, které nekriticky přejímají stanoviska správy věznice?
Komuniké: V noci ze 17. na 18. ledna 2021 jsme umístili zápalné zařízení pod policejní auto zaparkované před okresní policejní stanicí v Rellinghausenu v Essenu.
Po dlouhé a těžké nemoci nás ve středu 23. prosince 2020 ve věku 78 let opustil historik anarchistického hnutí, překladatel a editor Alexandre Skirda.
Další vlna vězeňských nepokojů se šíří napříč světem. Následují informace o třech takových.
Vážení soudruzi,
Dostat se do vězení je náročná a někdy pří mo odporná zkušenost (zvlášť když jde o vězení ruské). Autor tohoto textu (Alexej Gaskarov) byl jako známý antifašista a aktivista odsouzen v roce 2014 za účast na protiputinovských protestech z roku 2012 na Blatném náměstí. V říjnu 2016 byl propuštěn na svobodu. Na základě své zkušenosti shrnuje možnosti podpory politických vězňů.
K 84. výročí smrti Buenaventury Durrutiho jsme se vrátili k trajektorii anarchistů, kteří se v 70. a 80. letech věnovali bankovním loupežím za účelem financování hnutí.
Dlouho plánovaná, ale až letos realizovaná brožura seznamuje se základními principy anarchismu, anarchistickým pohledem na svět, ale také na sebe sama. Vedle toho ukazuje šíři zájmů a aktivit anarchistického hnutí, které se týkají široké škály aspektů života člověka, společnosti i samotného hnutí.
Vážení soudruzi,
Rok 2019 byl rokem celosvětového třídního hnutí takového rozsahu a intenzity, jakou jsme neviděli po celá desetiletí, snad dokonce od vlny revolučních bojů v šedesátých a sedmdesátých letech. Kapitalistická normalita business as usual byla hluboce otřesena nesčetnými protesty, stávkami, nepokoji a na některých místech i vojenskými a policejními vzpourami. Stovky tisíc rozzlobených proletářů vyšly do ulic v Chile, Francii, Libanonu, Iráku, Haiti, Hongkongu, Íránu, Indii, Kolumbii a v mnoha dalších zemích. Pro mnoho komunistických militantů tato hnutí představovala závan čerstvého vzduchu. Nepokoje v Sao Paulu, Recife, Riu nebo dokonce okupaci metra v New Yorku či protesty proti průmyslovému znečištění ve Wenlou v deltě Perlové řeky jsme sledovali s velkým očekáváním, že se jedná o znamení, že se proletářský požár šíří dále a začíná pohlcovat tato obrovská centra akumulace kapitálu. Nastal nový rok a hnutí nevykazovalo žádné známky ztráty energie. Naopak, nové erupce se objevovaly téměř každý týden, v dalším městě, regionu, zemi… A pak, po třech měsících roku 2020, se to všechno náhle zastavilo. Nebo to tak aspoň vypadalo.
